Vysílač na Děvíně

Oblast Pálavy kolem nejvyššího vrcholu Děvín (554 m) byla vyhlášena už v roce 1930 zemským pozemkovým úřadem jako chráněné území. Po té byla dvakrát přehlášena (v letech 1946 a 1992) dnes je to národní přírodní rezervace. Je to nerozsáhlejší plošná rezervace Pálavy s lesostepní a lesní vegetací s výskytem četných zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Roste zde například kosatec nízký (Iris pumila), lipnice bádenská (Poa badensis), písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora) a violka nejmenší (Viola kitaibeliana)í. Poslední dva kriticky ohrožené druhy zde mají jedinou lokalitu v ČR. V území žijí také zvláště chráněné druhy živočichů, například skokan štíhlý (Rana dalmatina), ještěrka zelená (Lacerta viridis) a užovka hladká (Coronella austriaca) .

Na samotném vrcholu stojí od roku 1976 vysílač. Vzhledem k jeho důležitosti pro vysíláni televize, požádal její správce o rozšíření vysílače a výstavbu silničky až na vrchol. První pokus byl učiněn už za socialismu, a kupodivu byl zamítnut. Druhé řízení k udělení výjimky z ochranného režimu rezervace bylo zahájeno podáním Českých Radiokomunikací a.s. v roce 1994. Teprve později (v roce 1997) bylo řízení rozšířeno o podaní Armády ČR a přepracováno projektové zadání. V textu se obsáhle vysvětluje „jiný veřejný zájem“ a uvádí se, že přiděleni příslušné kóty a kmitočtu Helsinskou konferencí pro vrchol Děvína je také národním bohatstvím. Myslím, že tyto dva významy, dvě hodnoty, lze těžko srovnávat. Význam přírodní je těžko zpochybnitelný a  má rozměry celostátní i mezinárodní (národní přírodní rezervace, biosférické rezervace). Význam přírody je dán i miliony let jejího vývoje v kontrastu s krátkodobostí života technických zařízení. Význam vrcholu coby vysílacího bodu je dočasný - před sto lety o něm nikdo neslyšel a  za sto let nikdo neuslyší.

Přesto ministerstvo životního prostředí výjimku udělilo. V mimoodvolacím řízení (na můj popud) však bylo rozhodnutí zrušeno tehdejším ministrem Skalickým. To znamenalo - žádná nová budova, žádná silnice. Pouze turistická stezka. Ale za rok se objevila nová žádost o výjimku. Paradoxně vývoj technicky tento problém pomohl řešit. Podařilo se mi na místo vylákat tehdejšího ministra obrany Vetchého. Při diskusi s ním a jeho experty přímo na vrcholu Děvína mj. vyplynulo, že miniaturizace techniky jde tak rychle dopředu, že není třeba stavět nový vysílač. Dokonce i stávající budova je zbytečně velká a staré vojenské baráky je možno demolovat. Ukázalo se také, že armáda nepotřebuje silničku , že je schopna v případě nutnosti dopravit nezbytný materiál na vrchol vrtulníkem či speciálními vozidly.

Pokud jde o civilní část, tomu pomohl vývoj digitální televize, která se bez „děvínského“ vysílače docela klidně objede a  kvalita signálu se zlepší. V tomto případě mě vývoj techniky příjemně překvapil a zastánce vysílače možná nepříjemně zaskočil. V srpnu 2004 začala armáda i České radiokomunikace demontovat nepotřebné budovy a zařízení a snášet je dolů vrtulníkem. Měl jsem tu příležitost se vrtulníkem několikrát proletět a na meziskládce si kopnout do technických zařízení, která byla ještě před pár lety zcela tajná a nesměl je smrtelník ani spatřit. Řeknu vám, je to skutečně krásný pocit, když vidíte kdysi pyšnou techniku válet se v prachu spolu s plechovkou vojenského mazadla na obuv. Škoda, že jsem nato musel čekat tak dlouho, napsat mnoho odvolání, rozkladů, výkladů a podobně.

Pevně věřím, že za pár let bude stát na vrcholu Děvína jen nevysoký patník. A vysílač? Ten bude odnesen do údolí k recyklaci. Jen naučná stezka bude informovat kolemjdoucí, že zde vrchol Pálavy kdysi hyzdil falický symbol vysílače. Kdy to bude? No to je právě to, co nevím.

Vlašín M. 1998: Pohádka o vysílači aneb nekonečný příběh (národní přírodní rezervace Děvín, nejrozsáhlejší plošná rezervace Pálavý). Nika 19(3-4): : 87 -88.

Vlašín, M., 1996 : Palavský vysílač - evergreen totality. Poslední generace 9/5 :20

https://palava.aopk.gov.cz/documents/64902/83705/palava-letakENG_web.pdf/1734fb13-f5c7-ec15-18eb-69df1caec56d?t=1699602312421