Článek
V uplynulých tisíciletích jsme neměli šanci rozšířit svá území než dobytím těch, která již někomu patřila, anebo kolonizováním těch, kde nikdo nežil z důvodu horších životních podmínek, anebo prostě proto, že tam lidé ještě nedorazili. Ve chvíli, kdy místo začalo docházet a lidem zbyla při možnosti získávat další zdroje buďto expanze válkou, anebo politikou. Krásný příklad můžeme vidět na křížových výpravách, kdy pro mnohé byly krásným lákadlem na zbohatnutí dobytím si svého vlastního kousku půdy.
S průmyslovou revolucí a zvyšující se efektivitou výroby, následovanou vynálezem jaderné bomby, která v praxi alespoň prozatím znemožnila otevřené konvenční střety mezi subjekty držícími zbraně hromadného ničení, se lidstvo rozrostlo na tak velkou masu, která začíná být problémem pro celý planetární ekosystém, pokud by pokračovalo ve zvyšování blahobytu všech, a to bez expanze mimo tuto planetu na nová neosídlená místa ve vesmíru.
S tím se pojí ovšem několik problémů. Problém první je ten, že je to nesmírně drahé a vize toho, že za přinejlepším miliardu let zde nebudeme moci žít ani my, ani naši potomci, není dostatečně prodejná k tomu, aby lidé byli ochotni vzdát se svého blahobytu – ne celého, ale jenom části – výměnou za vyšší investice do vědy, a to řádově. V demokratické společnosti je to téměř nemožné. Tento cíl – tedy pracovat na tom, aby lidstvo bylo schopné jednou opustit Zemi – se jeví jako zcela nemožný kvůli nákladům s tím spojeným.
Problém druhý je nutnost sjednocení. U příkladů velmi podobných států a národů Evropské unie je krásně vidět, jak je obtížné udržet tyto státy, aby fungovaly alespoň jako konfederace. Myšlenka federace je většině cizí, avšak pokud by se podařilo vysvětlit lidem, že jedině skrze vzájemnou spolupráci může vůbec jakákoliv idea přežít. (K tomu, aby nějaká idea mohla existovat, jsou většinou třeba lidé – ideálně v živém a reprodukovatelném stavu.) Ať už jsem komunista, nacionalista, fašista, nábožensky velmi silně založený člověk až fanatik, internacionalista, věřící či nevěřící… atd. Všechny tyto skupiny většinou mají nějaké cíle, ke kterým potřebují ideálně živé jedince tvořící společnost. Z toho vyplývá, že pokud to myslí opravdu dlouhodobě, měli by mít zájem, aby lidstvo spolupracovalo, i když ne zrovna přesně podle jejich představ. Ve chvíli, kdy by se lidstvu podařilo osídlit i jiné soustavy, až galaxie, mohla by si každá z těchto skupin vybudovat svůj „ráj“.
K tomu by ale lidé museli být schopni dívat se dalece za své životy, za životy svých blízkých a svých potomků a jejich potomků… atd. Ovšem jsme schopni obětovat část svého pohodlí a svobodu kvůli něčemu či někomu, koho nikdy neuvidíme, s čím se nikdy nepotkáme?
