Článek
Poslanecká sněmovna ve čtvrtek 1. října uzavřela druhý letošní pokus opozice vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše. Jednání zabralo tři sněmovní dny a přibližně 27,5 hodiny čistého času. Opozice kabinet kritizovala zejména kvůli návrhu státního rozpočtu, střetu zájmů premiéra a podle ní problematickému přístupu vlády k některým institucím.
Výsledek žádné překvapení nepřinesl. Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo 83 poslanců, proti bylo 94 členů vládní koalice. Ústava a jednací řád přitom vyžadují pro svržení vlády nadpoloviční většinu všech poslanců, tedy nejméně 101 hlasů.
Zajímavější číslo se však skrývá jinde. Pod návrh na svolání schůze se předem podepsalo všech 92 opozičních poslanců ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09. K rozhodujícímu hlasování jich devět nedorazilo. Opozice tedy nedokázala při hlasování shromáždit ani všechny vlastní podpisy.
Když je hlavním cílem demonstrace síly
Samozřejmě lze namítnout, že opozice od počátku věděla, že 101 hlasů nemá. To je pravda. Hlasování o nedůvěře proto nebylo pouze pokusem vládu skutečně svrhnout. Bylo také politickou demonstrací, příležitostí několik dní veřejně kritizovat kabinet a nakonec před kamerami ukázat poměr sil ve Sněmovně.
Jenže právě tady nastává drobná potíž. Pokud má být výsledkem především politický obraz, bylo by docela praktické dostavit k jeho vytvoření všechny vlastní poslance.
Poměr 92 ku 94 by samozřejmě vládu nesvrhl. Vypadal by však podstatně jinak než konečných 83 ku 94. První číslo by říkalo: opozice stojí kompletní proti prakticky kompletní vládní většině. Druhé říká něco poněkud méně majestátního: svolali jsme mimořádnou schůzi, tři dny jsme vysvětlovali její zásadní význam a při závěrečném hlasování nám devět vlastních lidí chybělo.
U běžného zákona lze absenci několika poslanců pochopit. U mimořádné schůze, kterou sama opozice vyvolala a jejíž návrh podepsal celý opoziční tábor, už tento obraz působí přinejmenším pozoruhodně.
Když už pořádáme frašku, měla by mít alespoň režii
Samotné hlasování bylo z hlediska parlamentní aritmetiky od začátku mimořádně obtížnou operací. Opozice disponuje 92 mandáty a k vyslovení nedůvěry potřebuje 101 hlasů. Musela by tedy vedle kompletní mobilizace vlastních poslanců získat ještě nejméně devět hlasů mimo svůj tábor.
Nic takového se nestalo.
Právě proto bylo hlasování především politickým divadlem. Na tom ostatně není nic nelegitimního. Parlament je také místem veřejného politického střetu a opozice má právo využívat procedury k tomu, aby vládu přinutila obhajovat své kroky.
Pokud se ale člověk rozhodne sehrát velké představení, bývá dobrým zvykem, aby alespoň herci, kteří je svolali, dorazili na poslední dějství.
Devět omluvených opozičních poslanců výsledek nezměnilo. Ani při plné účasti opozice by vláda nepadla. Jenže právě tím je celá příhoda tak půvabná. Když už několik dní přesvědčujete veřejnost, že probíhá jedna ze zásadních parlamentních bitev volebního období, mohli byste na její závěr přinejmenším nastoupit v kompletní sestavě.
A jednou by na takové disciplíně mohlo skutečně záležet.
Představme si mnohem těsnější rozložení sil, několik koaličních absencí, rozkol uvnitř vládního tábora a opozici, která na poslední chvíli zjistí, že několik vlastních poslanců také někde chybí. Teprve tehdy by se z parlamentní taškařice mohla stát politická událost, na kterou by se vzpomínalo dlouho.
Tentokrát se nic podobného nestalo. Vláda zůstala, opozice pronesla své projevy a po třech dnech se všichni rozešli.
Jediným opravdu nečekaným poznatkem tak zůstává, že ze všech lidí, které opozice potřebovala přesvědčit, nedokázala k hlasování dostat ani všechny ty, kteří se pod návrh předem podepsali.
Autor Martin Cikán
Použité zdroje
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR (2026a). 33. schůze Poslanecké sněmovny, 29. září až 1. října 2026: stenoprotokoly. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné z:
https://www.psp.cz/eknih/2025ps/stenprot/033schuz/index.htm
[cit. 2. 10. 2026].
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR (2026b). 33. schůze Poslanecké sněmovny: hlasování. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné z:
https://www.psp.cz/sqw/hl.sqw?o=10&s=33
[cit. 2. 10. 2026].
ČESKÁ TELEVIZE (2026). „Hlasování o nedůvěře vládě“. Události, 1. října 2026. Praha: Česká televize. Dostupné z:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/226411000101001/cast/1211417/
[cit. 2. 10. 2026].
ČESKÁ TELEVIZE (2026). „Poslanci hlasovali o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě“. ČT24. Dostupné z:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/poslanci-by-mohli-hlasovat-o-navrhu-na-vysloveni-neduvery-vlade-378124
[cit. 2. 10. 2026].
ČESKO (1995). Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v platném znění. e-Sbírka. Dostupné z:
https://e-sbirka.gov.cz/sb/1995/90/2026-09-15
[cit. 2. 10. 2026].
