Článek
Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Maria Habsbursko-Lotrinský se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug do rodiny arcivévody Oty a jeho manželky Marie Josefy Saské. V době svého narození byl až pátý v pořadí na habsburské trůny. Osudy příslušníků habsbursko-lotrinské dynastie ho v roce 1906 posunuly na druhého v pořadí a po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este se v tragický 28. červen 1914 stal následníkem trůnu po Františku Josefovi I.
Dětství
Karel v dětství pobýval na různých místech, to se odvíjelo od vojenské kariéry jeho otce. Pobýval tedy např. v Praze, Brně, Šoproni. Jinak žil střídavě se svou matkou na zámku Persenbeug a vile Wartholz v Reichenau.
Marie Josefa byla velmi zbožná a v souladu s tím vychovávala mladého Karla. Každý den chodil na mši, byl veden k lásce k bližnímu a k dobročinnosti. Jeden z jeho náboženských vychovatelů dominikánský kněz p. Norbert Geggerle na něj vzpomínal, že byl skromný, pravdomluvný a svědomitý. Mladého arcivévodu ovlivnil i další náboženský vychovatel biskup Marschall, jež byl velmi aktivní v sociálních otázkách.
Karel studoval na prestižním dominikánském Skotském gymnáziu ve Vídni.
Karel a České země
V osmnácti letech 1. října 1905 arcivévoda Karel nastoupil na vojenskou službu do Bíliny, znovu se tedy vracel do Českých zemí. Ještě následujícího roku začal studovat na univerzitě, na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Studoval německou i českou část a profesoři za ním docházeli na pražské Hradčany, kde bydlel. Studium nezakončil ziskem akademického titulu, neboť bylo tehdy považováno za nepřípustné, aby člen císařské rodiny měl akademický titul.
Po oficiálním prohlášení plnoletosti bylo arcivévodovi přidělen pobočník, tím se stal český aristokrat Zdenko princ Lobkowicz z dolnobeřkovické linie Lobkowiczů, který se stal i arcivévodovým důvěrníkem. V roce 1908 po skončení studií byl arcivévoda Karel přidělen k 7. pluku lotrinských dragounů v Brandýse nad Labem. Bydlel na tamějším zámku. Brandýs si velmi oblíbil, což nakonec vedlo k tomu, že 18. října 1917 již jako císař a král koupil zámek v Brandýse, kde bydlel při své službě u 7. dragounského pluku.
Karel uměl výborně česky a např. při kontaktu s hraběnkou Mensdorffovou komunikoval až do své smrti v češtině.
Manželství
Karlovi příbuzní zinscenovali setkání s jeho budoucí manželkou Zitou Bourbonsko-Parmskou ve Františkových Lázních. 13. června 1911 se konaly zásnuby a 21. října se konala velkolepá svatba i za účasti císaře Františka Josefa I. ve Schwarzau.
Manželství se ukázalo být velmi harmonickým a Zita byla vždy oporou svého manžela. Po svatební cestě žili ještě několik měsíců v Brandýse nad Labem, než byl Karel přeložen do Haliče.
Z manželství vzešlo celkem osm dětí, to včetně budoucího korunního prince JCKV Otty von Habsburg.
Císař a král
Osudový zlom znamenal rok 1914, Karel se po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda stal prvním v nástupnictví po Františku Josefovi I. Přestože se stal následníkem trůnu, nebylo s ním dění okolo vyhlášení války Srbsku nijak konzultováno.
Dne 21. listopadu 1916, v půlce první světové války, umírá ve věku 86 let císař František Josef I. a Karel se stává rakouským císařem Karlem I., uherským králem Karlem IV. a českým králem Karlem III.
Zbožný Karel I. přijal svůj panovnický úkol jako povolání od Boha, jako povinnost a službu svému lidu. Byl si vědom, že Rakousko-uherská monarchie na tom není dobře, že potřebuje reformy a válka tvrdě dopadá na obyvatelstvo. Jako důstojník, jež působil na frontě, si byl vědom i utrpení vojáků. Jeho cílem se tedy stal mír, aby mohl starou habsburskou říši obnovit z vyčerpávající války.
V roce 1917 zahájil skrze svého švagra Sixta Bourbonsko-Parmského, který sloužil v belgické armádě, jednání o separátním míru s Dohodou. Bohužel tato snaha ztroskotala kvůli veřejné diplomatické roztržce mezi rakousko-uherským ministrem zahraničí Ottokarem hrabětem Czerninem a francouzským premiérem Georgesem Clemenceuaem.
Ačkoliv jeho zahraniční politika selhala, vedl Karel I. na domácím poli sociální reformy inspirované katolickou sociální naukou. Byl zaveden zákon na ochranu nájemníků, zřízeno ministerstvo sociální péče, ministerstvo národního zdraví, byl vylepšen zákon o zdravotním pojištění atd.
V roce 1917 vydal amnestii, při té byli propuštěni i někteří čeští politici. Dne 30. května 1917 znovu zasedla Říšská rada, čímž byl obnoven parlamentarismus.
Karlovým cílem bylo Rakousko-uherskou monarchii reformovat do spolkového státu, dát svým národům autonomii.
Ve vyhnanství
Po událostech podzimu roku 1918 se Karel I. rozhodl vzdát svého podílu na vládě, ale nikdy neabdikoval. Do března roku 1919 pobýval v dosti neutěšujících podmínkách na zámku Eckartsau u Vídně. Pak musel opustit Rakousko, exil získal ve Švýcarsku.
Maďarsko se po krátkých existencích Maďarské republiky a Maďarské republiky rad stala monarchií, ale bez panujícího krále. Zemi vládl regent, jímž se stal viceadmirál Miklós Horthy. Karel se jako právoplatný a dosavadní uherský král rozhodl vrátit do Maďarska a obnovit zde svoji vládu, ale jeho dva pokusy selhaly a byl donucen odejít do exilu na portugalský ostrov Madeira.
Na Madeiře také v mladém věku 34 let zemřel dnes před 104 lety. Jeho pohřbu se na Madeiře zúčastnilo 30 000 lidí a dodnes je na tomto ostrově pochován náš císař a král.
Inspirace a odkaz
Karlovi snahy byly nakonec oceněny katolickou církví, kdy byl na základě potvrzeného zázraku uzdravení řádové sestry Marie Zity Gradowské blahořečen (pozn.: předstupeň ke svatořečení) papežem Janem Pavlem II.
Karel I. vnímal utrpení svého lidu sužovaného válkou a s ní spojenou smrtí a hladem. Rozhodl se tedy ukončit nesmyslnou válku, kterou nerozpoutal a stal se jejím rukojmím. Byl panovníkem míru, ale také panovníkem, který by nemohl přistoupit na potupení hrdosti staleté říše. Chtěl reformovat zemi, ale přišel moc pozdě a v nepříznivé době.
Jeho dědictví a inspirace pro dnešní svět je v jeho odhodlanosti zachránit svůj domov, zamezit utrpení a přinést lidem naději. Karel I. nepojímal svůj úřad jako prostředek moci, ale jako službu svým národům. Být císařem a králem pro něj byla odpovědnost vůči svým předkům a následujícím generacím, odpovědnost udělená Bohem.
Císař a král Karel I. by pro mnohé dnešní politiky měl být inspirací, měl by je inspirovat v tom, že panovat, respektive vládnout, je o odpovědnosti a službě, ne o moci a penězích. Měl by nám ukázat, jak důležité je se obětovat pro svou zem, pro svůj domov. Karel I. obětoval celý svůj život pro ostatní a pro svou rodinu.
Autor: E. Pašingr
Použité zdroje
iRozhlas: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/kaple-sv-vita-ostatky-blahoreceni-historie-ceremonial_2204241255_kth
mujRozhlas: https://www.mujrozhlas.cz/jak-bylo-doopravdy/mel-posledni-habsbursky-cisar-karel-i-vztah-k-ceskym-zemim-dokonce-vrely-soudi
Český rozhlas Střední Čechy: https://strednicechy.rozhlas.cz/cisar-karel-i-se-naslednikem-trunu-stal-jen-diky-rade-nestastnych-umrti-chtel-9368675
Církev.cz: https://www.cirkev.cz/blahoslaveny-cisar-karel-i-bojovnik-za-mir_44683
Církev.cz: https://www.cirkev.cz/blahoslaveny-cisar-karel-i_61945
Historická šlechta: https://www.historickaslechta.cz/osobnosti/habsbursko-lotrinsky-karel-i-1887-%E2%80%A0-1922/
Zemská pobočka Modlitební ligy za císaře Karla za mír mezi národy v České republice: http://www.cisarkarel.cz/?s=zivotopis_1
Zemská pobočka Modlitební ligy za císaře Karla za mír mezi národy v České republice: http://www.cisarkarel.cz/?s=zivotopis
