Článek
Když dav přehluší město
To, co se odehrálo na posledním jednání Zastupitelstva města Brna, není jen epizoda z komunální politiky. Je to poměrně přesná ukázka toho, jak dnes část veřejnosti chápe veřejnou debatu: jako prostor, kde se nekonfrontují argumenty, ale umlčuje protivník.
Bod programu, který se týkal konání Sudetoněmeckého sněmu v rámci festivalu Meeting Brno, je samozřejmě citlivý. Nikdo rozumný nezpochybňuje, že česká historická zkušenost s Německem je zatížená a že emoce v tomto tématu nevymizely. Jenže právě zde se realita rozchází s mýtem.
Část odpůrců už totiž dávno nevede spor o konkrétní akci. Ve skutečnosti brání cosi mnohem pohodlnějšího: zjednodušený příběh o udatném českém národě a jednolitě zlém nepříteli na západě. Příběh, který se dobře vypráví, ještě lépe sdílí a vůbec nevyžaduje přemýšlení. Sudetoněmecký sněm je v tomto ohledu jen záminka. Skutečným předmětem obrany je tento mýtus. A mýty se, jak známo, neobhajují argumenty.
Jednací sál se proto proměnil v cosi, co mělo k zastupitelstvu asi tak blízko jako hospodská hádka k akademické disputaci. Vulgární výpady, přerušování řečníků, snaha znemožnit druhé straně vůbec dokončit větu. To už není nesouhlas, ale abdikace na základní pravidla veřejného prostoru.
Zvláštní kapitolu představoval útok na Milana Uhdeho. Člověka, který okupaci nezažil z učebnice, ale na vlastní kůži. Člověka, který měl odvahu mluvit o smíření, aniž by popíral minulost. Odpovědí mu bylo ovčí bečení ve formě výkřiků: fašista, kolaborant, vlastizrádce. Těžko vymyslet přesnější ilustraci intelektuální bídy, než když je člověk s takovou životní zkušeností označen za kolaboranta těmi, kteří si dějiny osvojili maximálně ve formě hesel.
Řekněme to napřímo: nejde o občanskou angažovanost, ale o stádo, které místo argumentů bečí a tlačí davem. Ovce, které si pletou hlasitost s pravdou a počet s oprávněností. Nikdo není povinen souhlasit se smířením. Ale kdo není schopen strpět, že druhý člověk dokončí větu, nemá ve veřejné debatě co dělat. Takový člověk debatu nevede. Přichází ji umlčet, protože by v ní neobstál. Naráží totiž na ústřední mýtus, který si nesmí nechat rozbít – mýtus dogmatický, chráněný před pochybností i fakty. A když hrozí, že by se rozpadl, nastupuje nátlak místo argumentu.
Brno neustoupilo
Podstatné ale je, že politické vedení města – v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou – tento tlak nepřijalo jako určující. Z dostupných informací vyplývá, že zastupitelstvo konání akce nezablokovalo a město od něj neustoupilo. Navzdory vyhrocené atmosféře v sále i tlaku zvenčí nakonec převážil postoj, který zachovává alespoň základní rámec pro vedení veřejné debaty.
To není samozřejmost. V situaci, kdy se politické rozhodování ocitne pod přímým nátlakem davu, bývá pokušení ustoupit značné. O to důležitější je, že se tak v tomto případě nestalo. Neznamená to, že by byl spor vyřešen. Neznamená to ani, že by jedna strana „zvítězila“. Znamená to jediné: že město nepřipustilo, aby se pravidla veřejného rozhodování začala řídit mírou nátlaku.
Spor, který se dnes vede, není primárně sporem o historii. Není to ani spor o jeden konkrétní sněm nebo jednu akci. Je to spor o to, zda jsme ještě schopni historii vůbec racionálně uchopit a diskutovat ji bez toho, aby se každá nepohodlná nuance okamžitě utopila v emocích. Jinými slovy: zda jsme ještě společností, která unese střet argumentů – nebo už jen prostorem, kde vítězí ten, kdo dokáže vyvinout větší nátlak. V tomhle ohledu je potřeba mít jasno.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje:
Svoboda, T (2026): Vyhrocená nálada. Stovky lidí, Brno řeší květnový sjezd sudetských Němců https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vyhrocena-nalada-stovky-lidi-brno-resi-kvetnovy-sjezd-sudetskych-nemcu-303987
Horáková, L. (2026): Křik, dohady, transparenty. Na zastupitelstvu v Brně se střetli příznivci a odpůrci sjezdu sudetských Němců. Novinky.cz. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-jihomoravsky-kraj-krik-dohady-transparenty-na-zastupitelstvu-v-brne-se-stretli-priznivci-a-odpurci-sjezdu-sudetskych-nemcu-40573203
