Článek
Během letošní komunální kampaně mi přišel zdvořilý dotaz od iniciativy Euro v Česku, která oslovovala kandidáty ve statutárních a krajských městech. Záměr byl zjistit jejich postoj k případnému přijetí společné evropské měny a výsledky následně zveřejnit.
Na tom by samo o sobě nebylo nic pozoruhodného, kdyby se celá věc neodehrávala právě v souvislosti s komunálními volbami.
Přiznávám, že jsem při čtení oslovení na okamžik zapochyboval, zda mi neunikla některá z významných změn zákona o obcích a zda se pravomoci českých samospráv mezitím nerozšířily způsobem, který by si zasloužil podrobnější studium. Možná už Zastupitelstvo města Plzně vedle územního plánu, rozpočtu a nakládání s městským majetkem nově rozhoduje rovněž o vstupu našeho státu do mechanismu ERM II. Snad městská rada získala právo stanovovat konverzní kurz koruny a městské obvody obdržely poradní hlas při formulování měnové politiky Evropské centrální banky.
Nic takového jsem ovšem nenašel.
Plzeň měnovou politiku nadále neprovozuje a městský obvod Plzeň 3 zůstává v tomto ohledu stejně bezmocný jako před začátkem volební kampaně. Jde nepochybně o promarněnou příležitost, protože představa municipální měnové politiky má jisté kouzlo. Slovany by mohly přijmout euro, Doubravka zůstane věrná koruně a Plzeň 3 zahrnující hsitorcké centrum by mohla v duchu plzeňské historické tradice zavést vlastní bimetalický standard. Kurz by jednou týdně stanovovala rada městského obvodu, při příliš rychlém oslabování měny by následovalo mimořádné zastupitelstvo a v krajním případě by bylo možné sáhnout k nejúčinnějšímu nástroji, který má komunální politika po ruce: zvýšení parkovného.
Bohužel jsme tak daleko ještě nedospěli.
Když komunální politika řeší globální problémy
Celá epizoda je úsměvná především tím, jak přesně ilustruje jeden z nešvarů české politiky. Máme několik úrovní veřejné správy, každá disponuje jinými pravomocemi a měla by řešit jiný okruh problémů, přesto máme neodolatelnou potřebu přenášet stejné celostátní politické spory úplně všude.
Volby do Poslanecké sněmovny proto připomínají referendum o vládě, krajské volby referendum o vládě, volby do Evropského parlamentu referendum o vládě a nakonec se i při výběru zastupitelů měst a obcí dozvídáme, jaký postoj mají zaujmout k otázkám, o nichž po svém zvolení nebudou rozhodovat.
Komunální politika je přitom velmi konkrétní disciplína. Neoplývá vždy velkými idejemi a jen zřídka poskytuje prostor pro historická gesta. Člověk v ní řeší, kde mohou stát automobily, jak má vypadat veřejný prostor, co udělat se zanedbaným pozemkem, kudy povede komunikace, zda město správně hospodaří se svým majetkem nebo jakým způsobem proměnit územní plán, aby se z místa, které po desetiletí nefunguje, opět stala přirozená součást města.
To všechno jsou záležitosti poněkud přízemní. Právě proto ovšem komunální politika existuje.
Během kampaně jsem se zabýval například parkovacími kapacitami, budoucností prostoru někdejších kasáren pětatřicátého pěšího pluku, stavem veřejných prostranství, možnostmi kulturního využití některých částí města nebo změnami územního plánu. U všech těchto témat lze alespoň položit základní otázku, kterou bychom snad od komunálního programu očekávali: může s tím zvolený zastupitel něco udělat?
V případě eura je odpověď podstatně jednodušší.
Nemůže.
Právě tím se ovšem společná evropská měna stává takřka ideálním tématem komunální kampaně. Kandidát k ní může zaujmout sebeodvážnější stanovisko, aniž by mu později hrozilo, že jej někdo vezme za slovo a bude požadovat výsledky. U parkovacího domu lze po čtyřech letech ukázat na prázdnou parcelu. U neopraveného chodníku člověk zakopne. Špatně vyřešenou dopravu pozná každé ráno cestou do práce. Zato v otázce přijetí eura může komunální politik po celé volební období setrvat v hrdinném souhlasu či stejně hrdinném odporu, aniž by tím měnové poměry našeho státu sebeméně utrpěly.
Z hlediska politického komfortu je to téměř dokonalé téma.
Tři možnosti a celé dějiny měnové politiky
Samostatnou půvabnou vlastností podobných průzkumů je způsob, jímž dokážou spletitou hospodářskou otázku vměstnat do několika kolonek.
Pro.
Proti.
Nevím.
Je to odzbrojující svou jednoduchostí a zároveň pozoruhodně účinné. Desetiletí ekonomických debat, otázku vhodnosti jednotné měnové politiky pro rozdílné ekonomiky, fiskální disciplínu členských zemí, náklady kurzového rizika, vztah národní centrální banky k Evropské centrální bance i technologickou proměnu platebního styku lze elegantně nahradit jedním slovem.
Zvláštní postavení pak náleží možnosti „nevím“.
Pod tuto kolonku se totiž vejde prakticky všechno, co nelze vměstnat do předem připraveného souhlasu či nesouhlasu. Člověk může zastávat názor, že přijetí společné měny není v současnosti politickou prioritou. Může mít za to, že o věci má smysl rozhodovat podle budoucího ekonomického vývoje. Může považovat výhody i nevýhody za natolik vyrovnané, že odmítá předstírat jistotu, kterou nemá. Může také pokládat samotný dotaz v komunálních volbách za stejně případný, jako kdyby se kandidáta do vedení městského obvodu někdo tázal na jeho koncepci indicko-pákistánských vztahů.
Ve výsledné tabulce se všechny tyto postoje promění v jedno prosté:
Neví.
Vzniká tak poněkud zvláštní situace. Člověk může problematiku vysvětlovat na několika stranách, rozlišovat jednotlivé roviny a dojít k poměrně přesně vymezenému závěru, že se k žádnému z obou táborů nepřidává. Výsledkem metodiky nicméně zůstane konstatování, že nemá jasno.
Je to velmi čisté řešení. Zejména pro tabulku.
Výhoda problémů, které nemůžete vyřešit
Euro má proti komunálním problémům ještě jednu zásadní přednost: je politicky atraktivní. Společná evropská měna naproti tomu nabízí téměř vše, co si moderní politická komunikace může přát. Má symbol, snadno rozpoznatelnou vizuální identitu, evropský rozměr, historický příběh a dostatečné množství ekonomických argumentů na to, aby se o ní dalo diskutovat bez patrného konce.
Především však umožňuje vést velkou politickou debatu bez nepříjemného břemene praktické odpovědnosti. To je luxus, který komunální politika poskytuje jen zřídka. U chodníku se občan zeptá, proč stále není opravený. U parkoviště chce vědět, kolik bude stát a kdy vznikne. Jestliže se zanedbané místo ani po čtyřech letech nezmění, výmluvy mají své meze.
U měnové unie je situace příjemnější. Kandidát může být pro euro každou buňkou svého těla nebo je může odmítat s intenzitou středověkého kazatele, nicméně po skončení volebního období bude stav plzeňských komunikací jedinou věcí, podle níž lze skutečně posoudit jeho komunální práci. Koruna mezitím pravděpodobně přežije bez ohledu na jeho osobní stanovisko.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje
ČESKO (2000). Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-128
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (2026). Přijetí eura. Česká národní banka [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://www.cnb.cz/cs/menova-politika/vzdelavani/6.-prijeti-eura/index.html
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (2026). Euro adoption. Czech National Bank [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://www.cnb.cz/en/monetary-policy/euro-adoption/index.html
EUROPEAN COMMISSION (2026). Convergence criteria for joining. European Commission – Economy and Finance [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://economy-finance.ec.europa.eu/euro/enlargement-euro-area/convergence-criteria-joining_en
EUROPEAN COMMISSION (2026). Convergence reports. European Commission – Economy and Finance [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://economy-finance.ec.europa.eu/euro/enlargement-euro-area/convergence-reports_en
EUROPEAN CENTRAL BANK (2025). The ECB’s monetary policy strategy statement. European Central Bank [online]. [cit. 2. 10. 2026]. Dostupné z:
https://www.ecb.europa.eu/mopo/strategy/strategy-review/ecb.strategyreview202506_strategy_statement.en.html
