Článek
Léto 2025 přineslo nebývalý zájem středoškolské mládeže o vojenské výcviky. V porovnání s předchozími lety jde o výrazný nárůst. V roce 2021 se letních výcviků zúčastnilo přibližně 180 studentů, v roce 2022 to bylo již 260 a o rok později přes 400. Rok 2024 znamenal další růst na 570 účastníků, ale letošních 750 znamená nárůst o více než 30 % oproti loňsku. Kapacity se každoročně navyšují, stejně jako zájem o jednotlivé specializace – především taktické kurzy, přežití a střelecké dovednosti. Trend ukazuje nejen rostoucí zájem mladých o obranu, ale i rostoucí důvěru ve smysluplnost těchto programů. Do programu Dobrovolného vojenského cvičení se přihlásilo přes 750 studentů, a to navzdory původní kapacitě 510 míst. Výcviky probíhaly na osmi místech po republice, včetně základen 72. mechanizovaného a 102. průzkumného praporu, 43. výsadkového pluku či vojenského výcvikového prostoru Vyškov. Mladí účastníci si vyzkoušeli základy taktiky, přežití v terénu, zdravotnický výcvik, práci se zbraněmi, střelbu a hod granátem. Výcvik byl intenzivní – s budíčkem v pět ráno, návratem do kasáren pozdě večer a závěrečným dvoudenním pobytem v přírodě. Přítomnost armádních psychologů podtrhuje důraz na psychickou odolnost účastníků, kteří kromě zkušenosti získali i finanční odměnu ve výši až 33 000 Kč.
Vedle mládežnických výcviků se pozornost obrací také na aktivní zálohy. Ty tvoří klíčový most mezi civilní populací a profesionální armádou. Zájem o vstup do aktivních záloh stabilně roste: zatímco v roce 2021 činil roční přírůstek přibližně 820 nových záložníků, v roce 2022 to bylo 960 a v roce 2023 už 1 130. Rok 2024 zaznamenal prudký skok na 1 450 a v roce 2025 dosáhl rekordních 1 730 nově zařazených osob. Aktivní záloha již dávno není okrajovou složkou – podílí se na cvičeních, zajišťuje krizové scénáře a buduje kapacity pro obranu území v případě konfliktu i nevojenských krizí. Stále více zaměstnavatelů i škol respektuje službu v AZ jako důležitou součást občanského přínosu. Navzdory pozitivnímu trendu v oblasti zájmu o aktivní zálohy však zůstává poměr mezi záložníky a profesionální armádou stále nevyhovující. Počet aktivních záloh sice roste, ale vzhledem k rozsahu potenciálních krizových scénářů, hybridních hrozeb a dlouhodobé potřeby teritoriální obrany zůstává tato složka výrazně poddimenzovaná. Pro skutečně funkční obranný systém by měly být aktivní zálohy početně schopné doplnit a udržet síly profesionální armády v dlouhodobém konfliktu – a toho jsme zatím daleko. Situace ukazuje potřebu vytvořit zcela novou složku obrany státu – strukturovanou teritoriální obranu, která by byla schopna působit v rámci regionů, zajišťovat základní bezpečnostní funkce, chránit klíčovou infrastrukturu a poskytovat oporu profesionálním jednotkám v případě rozšířeného konfliktu. Taková složka by mohla čerpat jak z civilní připravenosti, tak z odborných znalostí občanů, čímž by se zásadně zvýšila odolnost státu vůči jak konvenčním, tak hybridním hrozbám.
Letní vojenské výcviky pro středoškolskou mládež si zaslouží uznání. Jsou tvrdé, realistické a prověřují psychickou i fyzickou odolnost účastníků. Učí se základy taktiky, přežití, zdravotnické přípravy i zbraňových systémů. Nepochybně slouží jako užitečný nástroj předvýběru do elitních složek armády – výsadkářů, průzkumníků, rychlých zásahových jednotek.
Ale právě zde je třeba dodat druhou polovinu pravdy: elita je jen špička ledovce.
Moderní obrana státu nestojí jen na jednotlivcích s nožem v zubech. Stojí na inženýrech logistiky, spojařích, mechanizovaných praporech, dělostřelcích, řidičích, kuchařích, zbrojářích. Obrana je kolos. A aby fungoval, potřebuje mít nejen hrot, ale i šíři.
Bylo by žádoucí, aby se armáda v dalších letech soustředila na vyvážený nábor a výcvik i v těchto složkách. Nabídnout specializované programy pro technicky zaměřenou mládež, nadšence do elektroniky, IT, kybernetické bezpečnosti, logistiky. Výcvikové kurzy, které nebudou jen kopií elitního režimu, ale realistickým představením profese v jiných, ale neméně klíčových sérií obrany.
Mechanizované brigády tvoří páteř pozemní obrany státu. Jejich efektivita závisí na kvalitní obsluze BVP, tanků a koordinaci v rámci kombinovaných operací. Vyžadují rekruty s taktickým uvažováním, fyzickou odolností a schopností jednat v týmu pod tlakem.
Letectvo není jen o pilotech. Potřebuje odborníky na údržbu letounů, operátory radarů, dronů, letové dispečere i specialisty na elektronický boj. S vývojem L-39NG a bezpilotních systémů je nábor do těchto oblastí stále urgentnější.
Tankové jednotky, zvláště s plánovaným nákupem nových MBT, potřebují špičkově vycvičené osádky i odborníky na údržbu. Role tankistů se sice proměnila, ale v symbolice odstrašení a průlomových operací zůstává nenahraditelná.
Protidronová obrana se mezitím stala z luxusu nutností. AČR potřebuje mladé specialisty schopné obsluhovat rušiče, zaměřovače i mobilní systémy obrany proti rojům levných FPV dronů. Často jde o oblast, kde se propojuje IT s taktikou.
A konečně plošná ostraha strategických objektů – elektráren, uzlů energetiky, komunikací a vody – si žádá disciplinované jednotky schopné reagovat na kybernetické i fyzické hrozby. I tady je prostor pro pečlivý nábor a výcvik.
Ve společnosti je často příliš velký důraz na „akční“ vojáky. Ale realita moderní obrany je komplexní. Každému padlému členu elitní jednotky kryje záda stovka anonymních odborníků v zázemí.
Nejde o to snížit standard. Právě naopak. Jde o to, aby výcvik a nábor ctil celou strukturu armády. Aby výcvikové tábory nebyly jen náborem do elitek, ale i příležitostí poznat jinou, technickou, logistickou a dlouhodobě udržitelnou dimenzi obrany státu.
