Hlavní obsah

Studentský sraz na Václaváku, aneb deštníky by se hodily, i když neprší

Foto: Monika Hubikova AI

Vzpomínek je mnoho. A s přibývajícím věkem jejich počet narůstá. Teda do doby, než vás navštíví pan Alzheimer. Ten způsobí, že nové vzpomínky se už neukládají. Nemají kam.

Článek

Vzpomínek je mnoho. A s přibývajícím věkem jejich počet narůstá. Teda do doby, než vás navštíví pan Alzheimer. Ten způsobí, že nové vzpomínky se už neukládají. Nemají kam. Kapacita vyčerpána. Ale co, starých vzpomínek je přece dost. A když ne, opakováním se nic nezkazí. To už jsi nám říkal stokrát! Vážně?

Někdy vzpomínky po čase získají více na trapnosti, někdy pobaví, někdy rozpláčou a někdy se stanou důležitějšími, než jsme mysleli.

Jako náš školní výlet ze střední do Prahy. Jsme maturitní ročník. Pokud vše klapne, za rok touhle dobou budeme plnohodnotnými zdravotními sestrami a ve většině případů zaměstnány v OÚNZ – okresním ústavu národního zdraví.

Ale teď je 28. říjen 1988 a my cáráme Prahou jako studentky z Moravy. Je poněkud pochmurný podzim. Po dopoledním procházení pamětihodností jsme dostaly toužebně očekávaný dvouhodinový rozchod. Občas máme potřebu se ohřát. Tu v kavárně, tu v krámku se suvenýry. Ale nejvíc času trávíme v tehdejším obchoďáku v Bílé labuti.

Zbývá půl hodiny, abychom dorazily na místo srazu – stanici metra Muzeum. Socha sv. Václava nám jasně ukazuje cíl. Postupně se houfujeme. Jsme bezva parta. Bavíme se všechny, moc se nepomlouváme, ale i tak jsme si od prváku vytvořily skupinky. Ty, co bydlí na intru, ty, co jsou ze Zlína, ty, přespolní, ty, co nosí hadry z tuzexu, ty, co byly přijaty hned na poprvé, ty, co až na odvolání, a ještě pár dělení by se našlo. Nicméně v Praze jsme si všechny rovny. Holky ze Zdrávky a hlavně z venkova. I když je Zlín osmdesátitisícové město, co je to podle miliónové Prahy? Kamkoliv vejdeme, jsme téměř okamžitě odhaleny. Už podle toho, že slušně pozdravíme. Dobrýýýý deeeeen. Tak nás vychovali. A samozřejmě podle přízvuku. Ještě netušíme, jak brzy se to bude hodit. Zaplať pánbůh za moravský přízvuk!

Blíží se třetí hodina odpolední a náš sraz.

Pár holek a profesorka jsou již na místě. Vidíme je v dáli. Jenže spolu s nimi jsou tam snad tisíce lidí. Najednou jsme obklopeni davem. Náš směr se náhle mění zcela jinam. Přesněji ku Staroměstskému náměstí. Vzdalujeme se od místa našeho srazu na opačnou stranu. Nemůžeme nic dělat. Proud neznámých a různorodých lidí jak vzhledem, tak věkem nás unáší neznámo kam a neznámo proč. My to tedy rozhodně nevíme. Hlasy kolem nás volají Svobodu, svobodu…. A my voláme Soudružkoooo profesorkoooo. Kupodivu nás slyší a vypadá dost vyděšeně. Jindy tak klidná osoba, téměř bez emocí. Jenže ona už asi tuší, co my zdaleka netušíme. Jsme v pěkném průšvihu. Přimíchaly jsme se do demonstrace za svobodu.

Jenže ona má za nás zodpovědnost! Co teď? Musí jednat.

Vyrazí směrem k příslušníkům veřejné bezpečnosti. Na rozdíl od všech ostatních, kteří se jim právě snaží vyhnout. Jenže ona má důvod. V davu demonstrantů omylem uvízly její studentky. Budoucí sestřičky. Slyšela, že jsou v Praze nepokoje. Ale, že se sejdou dvě věci jako stanovený čas a místo srazu se studentkami po dvouhodinovém rozchodu s časem demonstrace za svobodu? To nevymyslíš.

Dobrý den, osloví policistu. I ve stresu zachovává dekorum. Já mám problém. Paní, to nejste sama. Jestli vám někdo odcizil peněženku, teď na to není ta správná doba. Odkládá dekorum a vyhrkne. Jsem profesorka a v tom davu mám své studentky! Potřebuji je dostat ven. Do bezpečí. Jsem za ně zodpovědná. Jsme tu na školním výletě.

Aha. Policista pochopí. Jak je poznáme? Podle přízvuku. Jsou z Moravy. Holky krev a mlíko. Ty poznáte. Trochu se uklidní a se slovy díky se i lehce usměje. Naše hodná milá profesorka.

Dav sílí, skanduje … Vůbec nic nechápeme. Strkají do nás a jsme čím dál více v jejich vleku. Chytáme se za ruce. Neuvědomujeme si, že tak utvrzujeme sounáležitost k davu.

Svoboda, svoboda! Přidávají se další výkřiky. Otočíme se a vidíme těžkooděnce. Chlapi v uniformách, na hlavě přilby s velkým ochranným štítem a v rukou pendreky. Srovnáni těsně vedle sebe jdou proti nám. To není všechno. Padá na nás voda. To už ječíme a neváháme ani minutu. Vší silou se vymaníme z davu.

Pár policistů nás navádí na únikovou cestu. Zázrak. Naše zlatá profesorka vyjednala naši záchranu.

Jsme v bezpečí. Promočené kabáty od vodních děl sušíme na topení hotelového pokoje. Namačkané vedle sebe s naší hrdinkou – profesorkou, kterou neopustil selský rozum a odvaha ani v kritické chvíli. Probíráme jen jedno téma. Co to bylo? Co se děje? To, že jsme byly účastny předvoje listopadových událostí boje za svobodu a demokracii, které přijdou za rok touhle dobou, nám vůbec nedochází. Jak by mohlo? Jsme studentky z Gottwaldova, chystáme se na maturitu a až doteď jsme se cítily docela svobodně.

Možná To znáte, možná Ne. Až čas ukáže, zda jste byli ve správnou chvíli na správném místě nebo to druhé. Ve špatnou chvíli na špatném místě a okolí vás za to jednou odsoudí. Svoboda v pojetí davu je prostě vrtkavá.

V roce 1989 jsme všechny do jedné úspěšně odmaturovaly a nastoupily jako všeobecné zdravotní sestry do nemocnic. Až na jednu. Světlana, ta uměla vždycky šokovat. V prváku měla vystříhanou hlavu a rockerskou bundu. Po prázdninách přišla s dlouhými kudrnatými vlasy, oděna do diskotékového outfitu mrkváčů a volné blůzky dovezených z Maďarska. Tahle image jí vydržela až do maturity. To, že nenastoupí jako jediná z nás do zdravotnictví, nikdo netušil. Možná ani ona sama.

Po listopadu 1989 se město Gottwaldov vrací ke svému původnímu jménu Zlín. Nemocnice v roce 1990 opět získává název Baťova nemocnice. Soudružce profesorce se říká paní profesorko.

A Světlana? Zahájila kariéru úspěšné sekretářky ředitele jednoho ze soukromých podniků ve Slušovicích.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám