Článek
Nemají nakreslené oči ani úsměv. Do dětských rukou přicházejí jako bílé plátno, kterému teprve malý pacient dá tvář. Může panenku pomalovat podle sebe, pojmenovat ji a vzít si ji do nemocniční postele. Ve chvíli, kdy je kolem něj mnoho neznámého, se z ní stává osobní kamarád.
Kiwanis panenka zároveň usnadňuje komunikaci se zdravotníky. Lékaři na ní mohou dítěti názorně předvést vyšetření a vysvětlit léčebný postup. Malý pacient jejím prostřednictvím zase naznačí, kde ho něco bolí. Panenka ho doprovází na vyšetření, k operačnímu sálu i při rehabilitaci a po skončení hospitalizace s ním odchází domů.
Z Austrálie až do českých nemocnic
Za projektem stojí dobrovolnická organizace Kiwanis International, jejíž historie začala v roce 1915 v americkém Detroitu. O rok později vznikl první kanadský klub v Hamiltonu a v roce 1963 také první evropský klub ve Vídni. Z původního sdružení se postupně rozrostla mezinárodní síť zaměřená na podporu dětí.
Myšlenku látkových panenek přivezl norský Kiwanis distrikt z jižní Austrálie v roce 1994. Do českých nemocnic se dostaly zásluhou ústeckého klubu v roce 2000. Prvních osm tehdy putovalo na zkoušku do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Ohlas dětí i zdravotníků vedl k pokračování projektu, který se postupně rozšířil mezi další české a slovenské kluby.
Jak daleko se tento jednoduchý nápad dostal, ukazuje například Japonsko. Tamní Kiwanis uvádí, že do října 2024 daroval 121 204 panenek. Za tím číslem si lze představit nemocniční pokoje, dětské ruce s fixami i rozhovory, které se díky látkovému prostředníkovi vedly o něco snáz.
Od „My budujeme“ k dětem celého světa
V roce 1920 přijala organizace motto We Build, tedy „My budujeme“. V roce 2005 jej nahradilo Serving the children of the world– „Sloužíme dětem celého světa“. Vystihuje poslání, které jednotlivé kluby naplňují prostřednictvím svých místních projektů.
Pomoc začíná už u šicího stroje
Než se panenka dostane k dítěti, projde rukama dobrovolníků. Do výroby se zapojují také senioři, například v Blatné. Panenky vznikají i ve věznicích – jejich šití dokládají mimo jiné zařízení ve Světlé nad Sázavou, Heřmanicích a Opavě.
Někdo stříhá látku, další šije, plní nebo zajišťuje rozvoz. Každý přispěje tím, co umí, a na konci jejich společné práce je něco, co může dítě sevřít v náručí.
Vedle bílých panenek pro malé pacienty vznikají také originály výtvarně zpracované umělci a dalšími osobnostmi. Jejich prodejem získává Kiwanis prostředky na dobročinné projekty. Podobné propojení tvorby a solidarity funguje i v zahraničí, například v belgickém projektu K-Dolls.
Neklidná růže pomáhá podruhé
Kiwanis panenky pro dražbu
Do projektu klubu Kiwanis Club Prague Element jsme se tentokrát zapojili také s mým partnerem, režisérem a výtvarníkem Milošem J. Kohoutem. Miloš vytvořil svého typického klauna, já panenku inspirovanou svou první knihou Neklidná růže.
Vracím se tak k něčemu, co provázelo už její první vydání. Deset procent z prodeje jsem tehdy věnovala dětské onkologii v pražském Motole. Teď její motiv dostal podobu panenky určené do dobročinné dražby. Neklidná růže tak může přispět dětem už podruhé.
Dražba se chystá na leden a vznikají pro ni také díla dalších zapojených umělců. Představení panenek a průběžné informace o akci můžete sledovat na instagramovém profilu Kiwanis Club Prague Element.
Pokud vás jejich příběh oslovil, můžete jej poslat dál nebo si v lednové dražbě vybrat některé z originálů. Za každým z nich stojí trochu jiný příběh, ale stejné přání: aby se děti v nemocnici cítily dobře.
