Článek
Člověk by si řekl, že po zkušenostech s hektarovou zahradou, kopřivovými mrakodrapy a ostružinami prorostlými téměř až do zemského jádra už bych měla ke všem venkovským projektům přistupovat s jistou obezřetností. Že než se do něčeho vrhnu, odhadnu vlastní síly, promyslím následky a alespoň zběžně si zjistím, které svaly budu následujícího rána potřebovat k běžnému životu.
Nestalo se.
O víkendu jsme se s partnerem pustili do dřeva. Za domem máme malý lesík, v něm několik soušek a před sebou další topnou sezonu. Rovnice se zdála být jednoduchá. Stromy jsme měli, potřebnou techniku a ruce také. Proč bychom měli platit několik tisíc za naštípané dřevo, které si můžeme obstarat sami?
Holt se dnes musí šetřit na všem.
Partner se pustil do řezání pokácených stromů a já se chopila sekery. Částečně ze sentimentu, ale hlavně z hecu. Vždyť jsem kdysi štípala dřevo úplně běžně. Pravda, od té doby uplynulo několik let, přibylo pár kilogramů a ubylo pár svalů. Paměť však bývá milosrdná. Zachovává si obraz ženy, která se rozmáchla a jedinou ranou rozsekla poleno.
Postavila jsem první kus dřeva na špalek, pevně sevřela topůrko, rozmáchla se a minula střed. Při druhém pokusu jsem ho minula téměř celý. Třetí rána sice dopadla na dřevo, ale nikterak mu neublížila. Prvních třicet minut jsem místo polínek vyráběla převážně třísky. Kdybychom chtěli celou zimu pouze podpalovat, měli bychom vystaráno.
Postupně jsem však začala získávat grif. Sekera konečně dopadala tam, kam měla, polena se rozskakovala na dvě strany a moje sebevědomí rostlo s každým povedeným úderem. Po chvíli jsem si připadala jako žena, která posledních pár let promarnila psaním knih, ačkoliv její skutečné poslání očividně spočívalo někde hluboko v lese.
Když jsem skončila, tyčila se přede mnou hromada naštípaného dřeva.
No dobře, hromádka.
Při hodně úsporném topení možná tak na dva až tři dny…
Přesto jsem na ni hleděla s pýchou člověka, který právě vlastními silami vyřešil energetickou krizi.
Druhý den mě přejel kombajn
Skutečný rozsah svého hrdinství jsem pochopila až následující ráno. Cítila jsem každičký sval v zádech, rukou i nohou. Při vstávání z postele jsem vydávala prazvláštní zvuky a cestu do obýváku jsem absolvovala tempem stoletého poutníka. Usedla jsem na pohovku a s třesoucí se rukou zapnula televizi. V tu chvíli se na obrazovce objevila mladá, drobná a usměvavá žena se sekerou. Jmenovala se Karolina Urbanová a během několika okamžiků zvládla se špalkem něco, o co jsem se já předchozí den pokoušela s nasazením všech dostupných sil a značné části slovní zásoby.
Zatímco já nasekala dřevo pouze na tři dny, ona se sekerou dobyla svět.
Od zametání pódia ke světovému rekordu
Pětadvacetiletá Karolina Urbanová pochází z Nenačovic nedaleko Prahy a sportovnímu dřevorubectví se věnuje několik let. Její cesta přitom nezačala žádným osudovým úderem sekerou. Společně s maminkou a sestrou jezdila pomáhat na dřevorubecké závody. Připravovaly zázemí, zametaly pódium a sledovaly výkony mužů, kteří v té době tomuto sportu dominovali.
Při pohledu na mohutné kmeny, těžké pily a ostré sekery si ostatně většina lidí představí spíš urostlého chlapa v kostkované košili než mladou ženu vážící něco málo přes šedesát kilogramů.
Sportovní dřevorubectví však není demonstrací hrubé síly. O výsledku rozhodují technika, přesnost, rytmus a schopnost vést každý úder na správné místo. To je informace, kterou jsem si mohla zjistit ještě předtím, než jsem půl hodiny trestala nevinný špalek ranami do všech světových stran.
Karolina dostala první skutečnou příležitost díky partnerovi své starší sestry, který se tomuto sportu věnoval. Půjčil jí sekeru i pilu a začal ji trénovat. V roce 2019 už Karolina nastoupila na svůj první závod Eurojack v Rakousku.
Žádný velkolepý vítězný nástup se tehdy nekonal. Skončila na chvostu výsledkové listiny. Potom přišla pandemie a soutěže se zastavily. Zatímco mnozí lidé v té době zdokonalovali především schopnost dojít v teplákách z obýváku k ledničce, Karolina pilovala práci se sekerou a pilou. Když se závody znovu rozběhly, začala sbírat medaile. V roce 2023 vstoupila do série STIHL TIMBERSPORTS, aby mohla poměřovat síly také se závodnicemi ze zemí, kde má tento sport mnohem delší tradici – například z Austrálie, Spojených států nebo Nového Zélandu.
Karolina spojila svou vášeň pro dřevo nejen se sportem, ale také se studiem. Nejprve vystudovala obor BIM na střední průmyslové škole a začala studovat na ČVUT. Projektování staveb ve 3D ji lákalo, brzy však zjistila, že náročnou školu nedokáže skloubit s tréninky. Přestoupila proto na Českou zemědělskou univerzitu, kde si vybrala dřevařství.
Tři ženy spojila jedna neobvyklá vášeň
Sportovnímu dřevorubectví propadly v rodině Urbanových hned tři ženy. Vedle Karoliny závodí také její dvojče Jana a jejich maminka Věnceslava. Tatínek a starší sestra pak tvoří podpůrný tým a doprovázejí je na soutěže.
Zaujalo mě, že Karolinina maminka začala závodit v devětačtyřiceti letech. Tedy přesně ve věku, ve kterém jsem se sekery chopila i já. Zatímco ale Věnceslava začala závodit a postupně se vypracovala na vysokou úroveň, já jsem po jediném odpoledni potřebovala regenerační pobyt a asistenci při zvedání hrnku s kávou.
Je to bezpochyby povzbudivá zpráva pro všechny ženy, které mají pocit, že je v padesáti na nové výzvy pozdě. Já osobně jsem si z ní odnesla především poznání, že pletí plevele je pro mě přece jen vhodnější disciplína.
Stříbro z mistrovství světa a rekord za 22 sekund
V červnu 2026 se v Budapešti konalo historicky první mistrovství světa žen STIHL TIMBERSPORTS. Karolina Urbanová na něm vybojovala stříbrnou medaili a zároveň vytvořila světový rekord v disciplíně Standing Block Chop. Stojící kmen přesekla za 22,99 sekundy.
O necelé tři měsíce později svůj vlastní rekord ještě vylepšila. Ve Schladmingu zvládla stejnou disciplínu za 22,22 sekundy.
Dvacet dva sekund. Přibližně tolik času jsem potřebovala k tomu, abych si správně postavila špalek a rozmáchla se k prvnímu pokusu trefit střed.
Karolina je několikanásobnou mistryní republiky a vítězkou několika mezinárodních ženských pohárů. V roce 2026 vyhrála International Czech Women´s Cup i ženské finále DACH a její výsledky ji řadí k absolutní světové špičce.
Přitom není dřevorubkyní z povolání. Jde o vrcholovou sportovkyni, která trénuje ve volném čase. Kácení skutečných stromů se věnovala jen omezeně a přiznává, že se cítí lépe, když už strom leží na zemi. Štípání dřeva na zimu je však pro ni běžnou praxí.
Tady bych ráda uvedla, že pro mě šlo o mimořádný sportovní výkon, ekonomický projekt, návrat k venkovským kořenům a téměř mystický zážitek. Každá máme laťku zkrátka nastavenou trochu jinde.
Moje malá dřevorubecká bilance
Když televizní spot skončil, podívala jsem se z okna na svou hromádku. Ještě předchozího večera mi připadala docela úctyhodná. Teď vypadala jako výsledek rukodělné dílny pro školáky.
Na rozdíl od Karoliny Urbanové sice nedokážu přeseknout kmen za dvaadvacet sekund, zato jsem během jediného odpoledne objevila dvaadvacet svalů, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení. Také jsem získala zdravý respekt k disciplíně, která z bezpečné vzdálenosti vypadá mnohem jednodušeji, než ve skutečnosti je.
Říká se, že ten nahoře má velký smysl pro humor. V mém případě s ním rozhodně nešetřil. Nechal mě celé odpoledne zápasit se dřevem a druhý den mě s bolavým tělem posadil před televizi právě ve chvíli, kdy se na obrazovce objevila Karolina.
Malou útěchu jsem přece jen našla.
Na světový rekord to sice nebylo, ale na pár polen do kamen můj výkon stačil.
Zdroje: Je mladá, krásná a sekerou seká jako o život. 23letá Karolína je nadějí pro Českou republiku i Evropu, https://data.stihl-timbersports.com/Athlete/3826, https://www.metro.cz/spolecnost/sekera-motorova-pila-a-svetove-stribro-ceska-bori-myty-o-sportovnim-drevorubectvi.A260702_143244_metro-spolecnost_hala
