Článek
Zatímco se Česká republika hrdě hlásí k pořadatelství Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2025 a pro naši zemi to mohla být příležitost, jak zpřístupnit ženský hokej širší veřejnosti, mediální realita tomu příliš neodpovídá. Kdo by čekal masivní reklamní kampaň ve veřejném prostoru, důstojnou mediální pozornost nebo atraktivní přenosy, bude zklamán. Ženský hokej, navzdory sportovní kvalitě a zaplněným stadionům, zůstává na okraji zájmu jak marketingu, tak veřejnoprávní televize.
Česká televize, coby hlavní sportovní vysílatel, některé zápasy totiž vůbec nevysílá. Jediné dostupné přenosy jsou zápasy českých hráček nebo „tradičně“ atraktivní souboje USA vs. Kanada. Namísto toho se v hlavním vysílacím čase můžeme podívat třeba na americký univerzitní hokej mužů, přestože ve stejný moment hráčky Švýcarska a Finska bojují o klíčové body ve skupině. To, jestli by jejich zápas mohl být stejně atraktivní, se už nedozvíme. Rozhodnuto bylo za nás.
A když už se přenosy přece jen objeví, jejich kvalita neodpovídá mezinárodním standardům. Představte si, že sledujete své oblíbené hráčky z PWHL (Professional Women’s Hockey League) a najednou si nejste jistí, jestli ti, co přenos komentují vůbec mluví o nich. Chvíli přemýšlíte: slyšela jsem správně? Až vám po chvíli dojde, že místo Marie-Philip Poulin, Laury Stacey nebo Taylor Heise slyšíte „Poulinová“, „Staceyová“ a „Heisová“. Opakovaně. Takové zacházení s mezinárodními jmény nepůsobí profesionálně, spíš rušivě, až neuctivě.
ČT se sice odvolává na svůj jazykový kodex vycházející z Pravidel českého pravopisu, ale jazyk není neměnnou konstantou a měl by odrážet potřeby těch, kteří ho používají. Jak ukázal i pozitivní ohlas na nepřechylující komentáře Ondřeje Zamazala na uplynulých OH (Olympijských hrách), společnost je na změnu připravená. Není důvod, proč by veřejnoprávní televize měla zůstávat pozadu.
Ženský hokej nepotřebuje ochrannou ruku. Potřebuje prostor a potřebuje respekt. A potřebuje média, která jej nebudou marginalizovat výběrem zápasů, jazykovou necitlivostí ani marketingovým nezájmem. To, že se mistrovství světa hraje u nás, by měla být událost, která přitáhne nové fanoušky, nejen zkouška trpělivosti těch stávajících. Pokud však ve veřejném prostoru nevidím plakáty, reklamní kampaně či podpůrná vyjádření nejvyšších politiků a političek, něco je špatně. Mistrovství světa žen se hraje. Jen ne pro všechny. A už vůbec ne nahlas.
