Článek
V rodinném muzikálu Aladin a kouzelná lampa nejsou v centru jen kouzla, ale i vztah dvou bratrů. Aladin je ochoten pro mladšího Sahira riskovat téměř všechno. Sahir se musí naučit, že ne každému lze věřit. A po jejich boku stojí Naira, jejich nejlepší kamarádka.
Jakub Šmíd: Aladin
Aladin na začátku hlavně přežívá a všechno řeší po svém. Co je vám na něm blízké?
Fascinuje mě jeho vnitřní rozpor. Na první pohled působí jako bezstarostný mladík, který si se vším poradí, ve skutečnosti je ale jeho jednání často reakcí na prostředí, ve kterém vyrůstá, a na potřebu postarat se sám o sebe. Pod jeho sebevědomím se skrývá zranitelnost a touha někam patřit. Zajímala mě jeho proměna, okamžiky pochybností i situace, ve kterých musí překročit vlastní ego. Jeho cesta totiž podle mě nespočívá v tom, že získá kouzelnou lampu, ale v tom, že postupně pochopí, co má skutečnou hodnotu.
Kvůli bratrovi je Aladin ochoten riskovat skoro všechno. Změnilo vám to pohled na to, co znamená za někoho stát?
Vztah Aladina a Sahira vnímám jako jednu z emocionálních os příběhu. Lampa a dobrodružná zápletka jsou atraktivní, ale skutečné sázky se pro Aladina odvíjejí od lidí, které miluje. Osobně přikládám velkou důležitost loajalitě a důvěře. Neznamená to, že musíme se vším souhlasit nebo přehlížet vlastní hranice. Podstatná je ochota komunikovat a nevzdávat se hodnotných vztahů při prvním konfliktu. Aladin se učí, že odpovědnost za druhého není jen otázkou ochrany, ale také respektu a schopnosti přijmout, že ten druhý má vlastní vůli. Pod pohádkovou stylizací se tak otevírá velmi současné téma: jak si uchovat blízkost, aniž bychom druhého omezovali, a jak za někým stát, aniž bychom rozhodovali za něj.
Co vám Aladin dává jako herecká zkušenost?
Ta role v sobě má snad všechno: humor, drzost, romantiku, strach, slabost i ty nejsilnější emoce, ztrátu a smutek. Každý večer musím příběh své postavy znovu autenticky prožít, což je trochu emoční granát. Když se ale na konci představení podívám kolem sebe, vidím kolegy. V každém z nich mám oporu a skvělého partnera. Pak mi zbývá jen se usmát a říct, že je to tak silné hlavně díky nim. Aladin pro mě není jen práce.
Jak jste se Sahirem budovali vztah dvou bratrů?
Bylo pro mě zásadní, aby jejich bratrství nebylo jen deklarované textem, ale čitelné v jednání. Divák by měl mít pocit, že se ti dva znají dlouhá léta, dokážou se provokovat, ale mezi nimi je hluboká důvěra. Velkou roli v tom má Matouš Vecka a samozřejmě i jeho alternace Lukáš Souček. S Matoušem si rozumíme i mimo jeviště a spolupracovali jsme už na jiných projektech. V herectví často rozhodují nenápadné detaily: načasování reakce, pohled, schopnost navázat na partnerův impuls. Když fungují, vzniká mezi postavami přesvědčivá chemie.
Matouš Vecka: Sahir
V čem je Sahirova největší síla?
V jeho ryzosti a ve vývoji během muzikálu. Začíná jako čistý kluk, který nezná svět. Spálí se, pozná, že není dobré věřit kdekomu na potkání a že stojí za to dát na rady blízkých, a stane se z něj silná osobnost.
Je vám jeho důvěřivost blízká?
Poměrně ano. Jsem dost důvěřivý a nedbám moc na rady ostatních. Potřebuju se nejdřív spálit, než si uvědomím, že to byla chyba.
Co vám role dává?
Vhled do jiné kultury, se kterou jsem se dosud neměl možnost setkat. A naučila mě hodně herecky, pěvecky i tanečně: scény jsou velmi různorodé, písně obtížné a choreografie Sabiny Bažantové nádherné, ale dost komplexní. Rodinné publikum je jiné v tom, že se musíte držet v hranicích, aby představení pochopilo celé spektrum diváků, a zkoušet se propojit s každým z nich.
Funguje souhra s Aladinem i mimo jeviště?
Už od minulého projektu vím, a Aladin to jen potvrdil, že je pro mě hraní s Kubou prostě super. Vždycky vím, že se o něj můžu opřít úplně v čemkoliv, na jevišti i mimo něj. Vlastně si nedokážu představit hrát to s někým jiným.
Pavlína Mikešová: Naira a Kobereček
Co do společných scén přinášíte vy?
Na company je super, že si každá z nás tvoří dva velmi odlišné charaktery, Nairu a magický Kobereček. Jako Naira se snažím do scén přinést trochu sarkasmu, ale také starost o bratry. U Koberečku chci být hravá, zmatená, trochu naivní a místy hodně přehánět, aby to pro diváky bylo co nejatraktivnější.
Jak velkou roli má company?
Naším úkolem je dotvářet celou scénu, takže musíme být neustále v pozoru a rychle reagovat. Velkou zodpovědnost cítím u tanečních čísel. Člověk by si možná řekl, že company „není důležitá“, ale opak je pravdou. Právě proto do všeho musíme dát 200 %. Aladin je můj druhý projekt s touto produkcí a učím se hodně: ze zájezdů, z práce s různými jevišti i z toho, že ne vždy je kostým na naší straně a je potřeba se přizpůsobit.
Co vás baví na zájezdech a na dětském publiku?
Že navštívím města, kam bych si jen tak výlet neudělala, a můžu ochutnat čaj nebo dortík v místních kavárnách. Každé divadlo má jiné jeviště, světla, portály, a my se musíme pokaždé přizpůsobit. Nejvíc si užívám scénu s Ginem, kde se objevím jako Kobereček. Reaguji přímo na děti, můžu víc improvizovat, a každé představení je díky tomu jiné.
Co vzniklo přirozeně a co jste musela hledat?
Nejpřirozeněji vznikla souhra Nairy s Aladinem a Sahirem. S kolegy jsme dobří přátelé, takže není těžké hrát jejich nejlepší kamarádku. Velké obavy mi ze začátku dělal Kobereček. Chvíli trvalo, než jsem našla jeho charakter, pohyby a výrazy. Teď si s ním umím vyhrát a scéna s Ginem je moje nejoblíbenější.
Rodinný muzikál Aladin a kouzelná lampa je na turné po České republice, v Praze se hraje mimo jiné 28. listopadu 2026 v Divadle U Hasičů. Role se alternují.
Ve druhém díle: Jasmína, Sultán a královna Zarina o rodině, autoritě a odvaze rozhodovat sama za sebe.
Celý článek o muzikálu najdete na webu Mezi řádky: https://monikaskubalova.wordpress.com/2026/10/15/kouzelna-lampa-splni-prani-rozhodnout-se-ale-musi-kazdy-sam/
