Čeští hudebníci získali v Londýně „Oscara“ klasické hudby

Ve středu 7. října 2026 zazněla v Londýně hudba českého skladatele Bohuslava Martinů při udílení jedněch z nejprestižnějších cen klasické hudby. Pavel Haas Quartet si z ceremoniálu Gramophone Awards odnesl ocenění v kategorii komorní hudby za nahrávku jeho smyčcových kvartetů. Pro český soubor jde už o šestou cenu Gramophone. Pro Martinů, jehož tvorba stále nepatří k samozřejmému repertoáru všech světových koncertních síní, je to další významné mezinárodní uznání.

Čtyři hudebníci na pódiu. Dvoje housle, viola a violoncello. Žádný velký orchestr, žádná efektní scénografie. Přesto dokáže právě tato komorní sestava vytvořit hudební svět, který je mnohem rozsáhlejší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Letošní ocenění připomíná, jak silné postavení má česká komorní hudba v zahraničí. A také to, že ani mimořádná interpretace nemusí být založena na dílech, která publikum bezpečně pozná po několika taktech.

Gramophone Awards uděluje britský hudební časopis Gramophone, jehož historie sahá do roku 1923. Ocenění jsou každoročně spojována s nejvýraznějšími nahrávkami klasické hudby a patří k nejrespektovanějším událostem světového hudebního průmyslu.

Pavel Haas Quartet získal letošní cenu za album, na němž interpretuje Smyčcové kvartety č. 2, 3, 5 a 7 Bohuslava Martinů. Nahrávku vydal Supraphon v září 2025 a už před letošním vítězstvím si získala pozornost mezinárodní kritiky.

Slavnostní předání se konalo v londýnských De Vere Grand Connaught Rooms. Členové kvarteta byli osobně přítomni a během večera také vystoupili s ukázkou z oceněného alba.

Cenu ovšem nezískali za jediný povedený koncert. Předcházely jí roky intenzivní práce s hudbou skladatele, jehož kompoziční jazyk je mnohovrstevnatý, rytmicky proměnlivý a často vzdálený představě poklidné klasické melodie.

Právě tento rozměr považuji na letošním úspěchu za nejzajímavější. Světová hudební kritika ocenila interpretaci děl, která posluchače mohou překvapit, znejistit, ale také nadchnout svou energií a vynalézavostí.

Bohuslav Martinů se narodil v roce 1890 v Poličce a stal se jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů dvacátého století. Jeho životní cesta vedla přes Prahu a Paříž až do Spojených států. V hudbě se přirozeně setkávaly české kořeny s evropskou modernou, neoklasicismem i vlivy jazzu.

Smyčcový kvartet pro něj představoval mimořádně důležitou kompoziční formu. Čtyři samostatné nástroje mu umožňovaly pracovat s rytmem, kontrapunktem a vzájemným prolínáním hlasů způsobem, který od interpretů vyžaduje nejen technickou přesnost, ale také hluboké porozumění celé skladbě.

Na oceněném albu zaznívají čtyři různá období jeho tvorby. Druhý kvartet představuje důležitý krok v autorově mezinárodním prosazení. Třetí přináší výraznější experimentování, Pátý vznikl v předválečné Paříži roku 1938 a Sedmý se vrací k lyrickému výrazu poválečného období.

Nejsou to tedy čtyři zaměnitelné skladby. Každá má vlastní charakter, vnitřní napětí i odlišný způsob hudebního vyprávění.

Pro posluchače, který je zvyklý především na romantickou melodiku Dvořáka či Smetany, může být Martinů náročnější. Jeho hudba často mění směr, vrství rytmické impulzy a nechává jednotlivé nástroje vést souběžné melodické linie.

Právě díky tomu však nabízí mimořádně živý posluchačský zážitek.

Houslistka Veronika Jarůšková po udělení ceny upozornila na bohatství jednotlivých hlasů Martinů hudby. V každém nástroji podle ní probíhá samostatný příběh a dohromady vzniká celek, v němž lze zaslechnout jazz, lidové inspirace i nečekaný humor.

Je to výstižná charakteristika skladatele, jehož hudba se neustále pohybuje mezi řádem a neklidem.

Smyčcové kvarteto přitom představuje jeden z nejnáročnějších způsobů společného muzicírování. Každý hráč nese odpovědnost za vlastní part, ale zároveň musí neustále reagovat na ostatní. Výsledek nevzniká pouhým sečtením čtyř individuálních výkonů.

V dobrém kvartetu se hudebníci navzájem poslouchají způsobem, který připomíná intenzivní rozhovor. Někdy se jeden hlas dostane do popředí, jindy ustoupí ostatním. Nástroje se doplňují, odporují si nebo společně rozvíjejí jedinou hudební myšlenku.

Je to umění, v němž není prostor pro individualitu odtrženou od celku.

Možná právě proto může být komorní hudba zajímavá i pro člověka, který klasiku běžně neposlouchá. Nepředstavuje jen soubor pevných pravidel a historických tradic. Je to živá komunikace mezi čtyřmi lidmi, kteří se musí dokonale znát a zároveň jeden druhému ponechat prostor.

Pavel Haas Quartet patří dlouhodobě k nejvýraznějším českým komorním souborům na mezinárodní scéně. Jeho nahrávky byly oceňovány už za interpretace Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany nebo Franze Schuberta.

Současné obsazení tvoří Veronika Jarůšková a Marek Zwiebel na housle, violista Šimon Truszka a violoncellista Peter Jarůšek.

K úspěchu vedla léta práce, během nichž kvarteto vystupovalo na významných světových pódiích a postupně rozvíjelo vlastní interpretační rukopis. Hudební kritika u něj dlouhodobě oceňuje mimořádnou energii, barevnost zvuku a intenzivní prožitek.

Violoncellista Peter Jarůšek v reakci na letošní cenu připomněl, kolik času soubor Martinů hudbě věnoval. Přiznal také, že vítězství tentokrát nebylo samozřejmým očekáváním. Ve srovnání s celosvětově známými skladateli totiž Martinů představuje repertoár, k němuž si posluchači někdy hledají cestu déle.

Právě ocenění podobného díla může tuto cestu usnadnit.

Mezinárodní úspěch totiž nemusí znamenat pouze uznání samotných interpretů. Může přivést nové publikum k hudbě, kterou by si jinak nikdy nevybralo.

V souvislosti s českou klasickou hudbou se nejčastěji připomínají Antonín Dvořák, Bedřich Smetana nebo Leoš Janáček. Bohuslav Martinů se k této trojici řadí svým významem, přesto má jeho dílo u širší veřejnosti poněkud odlišné postavení.

Přitom jde o skladatele s mimořádně rozsáhlou tvorbou a mezinárodním přesahem. Jeho hudba nevznikala v kulturní izolaci. Vstřebávala inspirace z různých zemí, hudebních stylů i dobových uměleckých proudů.

To je také jeden z důvodů, proč může být blízká současnosti. Nevypráví pouze o minulosti, ale působí živě, někdy až neklidně.

Když britská hudební kritika ocení české kvarteto za interpretaci Martinů, nevypovídá to jen o mimořádné kvalitě souboru. Připomíná to také schopnost české hudby vstupovat do mezinárodního dialogu, aniž by se musela vzdát vlastní identity.

A právě v tom spočívá význam podobných úspěchů. Nejde pouze o další cenu uloženou do vitríny, ale o větší viditelnost hudebního dědictví, které si zaslouží pozornost i za hranicemi naší země.

Ocenění přichází v období mimořádně nabité koncertní sezóny. Pavel Haas Quartet čekají vystoupení v londýnské Wigmore Hall, amsterdamském Concertgebouw i na dalších evropských pódiích.

České publikum se s kvartetem bude moci setkat například na listopadovém festivalu Janáček Brno. Na březen 2027 je připravováno severoamerické turné.

Hudebníci zároveň chystají další studiovou nahrávku pro Supraphon. Tentokrát se vrátí k Antonínu Dvořákovi a jeho Smyčcovým kvartetům op. 61 a 105. Natáčení je plánováno na letošní prosinec v pražském Studiu Domovina a vydání na jaro následujícího roku.

Zatímco tedy veřejnost oceňuje letošní vítězství, soubor už pracuje na další kapitole své tvorby.

V době, kdy hudbu často posloucháme jako doprovod k práci, cestování nebo každodenním povinnostem, je snadné zapomenout, jak silný zážitek může přinést skutečné soustředěné naslouchání.

Martinů smyčcové kvartety nejsou hudbou, která posluchači pokaždé nabídne jednoduchou a předvídatelnou cestu. Pracují s napětím, proměnou, kontrasty a nečekanými vztahy mezi jednotlivými nástroji.

Možná právě proto stojí za to dát jim čas.

Pavel Haas Quartet letos v Londýně ukázal, že česká komorní hudba dokáže obstát v té nejvyšší mezinárodní konkurenci. Šestá cena Gramophone je potvrzením výjimečné práce souboru, ale zároveň pozváním k objevování Bohuslava Martinů.

A to může být nakonec důležitější než samotná trofej. Pokud díky tomuto úspěchu někdo poprvé sáhne po nahrávce Martinů, poslechne si jeden z jeho kvartetů a objeví v něm něco, co ho překvapí, získá ocenění další smysl.

Hudba totiž zůstává živá především tehdy, když ji někdo poslouchá.

Monika Škubalová | Mezi řádky

Na svém kulturním webu Mezi řádky se věnuji literatuře, hudbě, divadlu a příběhům umělců, jejichž tvorba si zaslouží pozornost. Najdete zde autorské reflexe, recenze i rozhovory.

O oceněné nahrávce: Bohuslav Martinů – Smyčcové kvartety č. 2, 3, 5 a 7. Pavel Haas Quartet: Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Šimon Truszka, Peter Jarůšek. Vydavatel Supraphon, 2025. Gramophone Award 2026 v kategorii komorní hudby.

Zdroje: