Článek
Jiřímu Grossmannovi bylo pouhých třicet let, když v prosinci 1971 zemřel. Přesto za sebou zanechal množství písní, divadelních textů a humorných scének, které se staly součástí české populární kultury. Jeho jméno bývá nejčastěji spojováno s Miloslavem Šimkem, ale Grossmann byl také osobitým textařem, zpěvákem a autorem, jehož tvorba dokázala spojovat humor s melancholií.
V roce 2026, kdy si připomínáme 85 let od jeho narození a 55 let od úmrtí, vydal Supraphon audioknihu Závidím – vzpomínka na Jiřího Grossmanna. Vychází ze stejnojmenné knihy Jiřího Datla Novotného a spojuje svědectví pamětníků s 27 hudebními nahrávkami.
Muž, který uměl rozesmát i dojmout
Jiří Grossmann patřil ke generaci umělců, kteří v šedesátých letech proměňovali podobu českého divadla malých forem. Jeho spolupráce s Miloslavem Šimkem přinesla osobitý humor založený na slovních hříčkách, absurdních situacích a zdánlivě obyčejných rozhovorech, které se postupně měnily v komické nedorozumění.
Jejich společná tvorba se výrazně prosadila na scéně Semaforu. Diváci si dodnes připomínají Návštěvní dny, Besídky zvláštní školy nebo Večery pro otrlé.
Grossmannova práce však nebyla omezena pouze na mluvené slovo. Byl také výrazným hudebním textařem a zpěvákem, který spolupracoval se skupinou Country Beat Jiřího Brabce.
Právě propojení divadelního humoru a populární hudby je jedním z důvodů, proč jeho tvorba nepůsobí jako uzavřená kapitola české kulturní historie.
Grossmann dokázal ve svých textech zachytit situace, které mohou být komické i smutné současně. Jeho písně přitom často využívaly jednoduchý jazyk, výrazné obrazy a dobře zapamatovatelné melodie.
Předčasná smrt způsobená Hodgkinovou chorobou jeho tvůrčí dráhu náhle ukončila. To, co vytvořil během poměrně krátkého života, ale dál žilo prostřednictvím nahrávek, divadelních vzpomínek a práce jeho kolegů.
Grossmann očima těch, kteří ho znali
Nová audiokniha není klasickým životopisem vyprávěným jediným hlasem. Je sestavena ze vzpomínek lidí, kteří se s Grossmannem setkávali v divadle, při hudební práci i v soukromém životě.
Předlohu napsal Jiří Datel Novotný, který byl Grossmannovým kolegou v Semaforu.
Mezi vzpomínajícími jsou například Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Miloslav Šimek, Naďa Urbánková, Petra Černocká, Pavel Bobek, Milan Drobný či hudební publicista Jiří Černý.
Podobná svědectví mají zvláštní význam. Oficiální životopis dokáže zaznamenat data, profesní úspěchy a nejdůležitější události. Osobní vzpomínky však mohou nabídnout pohled na každodenní situace, způsob práce nebo vlastnosti člověka, které se v běžných životopisných přehledech neobjevují.
Současně je třeba pamatovat na to, že vzpomínání je vždy subjektivní. Každý pamětník si uchovává jinou podobu společné zkušenosti. Právě jejich různorodost ale může vytvořit bohatší portrét umělce, než jaký by vznikl z jediného vyprávění.
Hlasy současného Semaforu a písně minulosti
Audioknižní podobu připravili interpreti spojení s divadlem Semafor. Vzpomínky jednotlivých pamětníků čtou Jolana Smyčková a Tomáš Novotný. Michal Koch uvádí vzpomínající a pomáhá posluchačům orientovat se v jednotlivých výpovědích.
Významnou součástí kompletu je také 27 hudebních nahrávek spojených s Grossmannem, Šimkem a jejich spolupracovníky.
Hudba zde může plnit důležitou dokumentární funkci. Zatímco současní interpreti zprostředkovávají vzpomínky, původní nahrávky umožňují připomenout skutečné hlasy a hudební atmosféru doby.
Název audioknihy odkazuje k písni Závidím, kterou proslavila Naďa Urbánková. Patří k těm skladbám, které ukazují i citlivější polohu Grossmannovy autorské tvorby.
Vedle humoru, s nímž bývá jeho jméno nejčastěji spojováno, se tak připomíná také schopnost pracovat s vážnějšími emocemi.
Co zůstává po umělci, který odešel příliš brzy
Osud Jiřího Grossmanna bývá často připomínán především prostřednictvím jeho předčasného úmrtí. To je pochopitelné, ale zároveň by takový pohled mohl zastínit jeho vlastní práci.
Důležitější než otázka, co všechno by ještě mohl vytvořit, je připomenout, co skutečně stihl.
Společně s Miloslavem Šimkem vytvořil rozpoznatelný divadelní styl, psal písňové texty, zpíval a podílel se na proměně české populární zábavy. Jeho tvorba přežila desetiletí také díky tomu, že se opakovaně vrací k novým posluchačům.
Audiokniha Závidím představuje další způsob, jak tuto část kulturní historie uchovat. Nespoléhá pouze na známé nahrávky, ale doplňuje je osobními svědectvími lidí, kteří Grossmanna znali.
A právě tím může být zajímavá nejen pro pamětníky Semaforu. Nabízí také možnost poznat Jiřího Grossmanna jako člověka, který měl vedle veřejné umělecké podoby svůj každodenní život, přátelství a vztahy.
Audiokniha Závidím – vzpomínka na Jiřího Grossmanna vyšla u Supraphonu 23. října 2026 na CD MP3 a v digitálních formátech. Její celková délka činí 4 hodiny a 43 minut.
Další autorské články o literatuře, divadle, hudbě a kulturních osobnostech najdete na mém kulturním webu Mezi řádky.
