Článek
Některá slova mají zvláštní životnost. Vyslovíme je s pevným přesvědčením, že uzavírají kapitolu, a přesto se po čase ukáže, že v nich zůstala pootevřená dvířka. Jedním z takových slov je i sbohem.
Mireille Mathieu se při svém posledním pražském vystoupení loučila s publikem způsobem, který působil naprosto definitivně. Tak bývají konstruovány velké závěry. Publikum odchází domů se vzácnou vzpomínkou, umělec se unaveně vzdaluje za těžkou oponu a mezi oběma světy zůstává vědomí, že některá setkání se už zkrátka nebudou opakovat. Jenže lidské příběhy nejsou romány. Nemají povinnost respektovat vlastní poslední stránku.
Právě proto působí návrat francouzské ikony do Prahy tak naléhavě. Není v něm pouze příslib známých melodií ani nostalgické připomenutí jedné mimořádné kariéry. Ukazuje něco, co je v dnešní kultuře vzácnější než úspěch. Schopnost nevydat se ze všehovšudy a zůstat ve vztahu, který překonává i samotný horizont umělcova odchodu.
Po více než šesti desetiletích na scéně by bylo snadné proměnit vlastní minulost v bezpečné muzeum. Zavřít dveře, přijímat ocenění a sledovat, jak se z někdejší současnosti stává historie. Místo toho se však objevuje rozhodnutí vrátit se na místo, kde už jednou zaznělo velké a dojemné poděkování. Možná právě v tom spočívá největší síla dlouhého věku. Ne v samotné délce kariéry, ale v ochotě znovu vstoupit do prostoru, kde už člověk nemusí nic dokazovat. Vteřina, kdy zpěvačka vystoupí před publikum, v sobě nese risk absolutního obnažení. Riskujete totiž, že unavený hlas už neuzvedne tíhu vlastního mýtu.
Za ohromujícími čísly se tento lidský motiv snadno ztrácí. Více než 1 200 písní, dvanáct jazyků, stovky milionů prodaných nahrávek. To všechno jsou údaje, které působí monumentálně, ale ve své podstatě unavují neosobností. Skutečné tajemství podobné životní dráhy leží v nekompromisní disciplíně a každodenní samotě.
Když Mireille Mathieu mluví o svém hlasu, nehovoří o daru ani o výjimečnosti. Mluví o práci. O každodenním drilu, hlasových pedagozích z oblasti opery a péči, která připomíná spíše přísné asketické řemeslo než romantickou představu bohémského uměleckého života. Žádný alkohol, strava připravovaná výhradně na páře a neustálý trénink. Zpěv se zde stává fyzickou stopou, horkým dechem formovaným přísným odpíráním. Ve světě posedlém rychlým a instantním talentem přichází připomínka, že trvalá krása bývá vykoupena monotónností obyčejných dnů.
A zde se otevírá zneklidňující otázka, která přesahuje samotný koncertní sál. Co vlastně obdivujeme na lidech, kteří odmítají odejít? Je to jejich neústupnost, nebo naše vlastní neschopnost smířit se s konečností času?
Květnový večer v Kongresovém centru Praha se tak promění ve zvláštní setkání s představou času. Na jedné straně budou stát písně, které doprovázely celé generace posluchačů. Na druhé žena, jež je zpívá už většinu svého života. Mezi nimi publikum, které mezitím zestárlo, změnilo se a vytvořilo si vlastní osudy. Hudba zde nebude fungovat jako stroj času. Spíše jako důkaz, že minulost dokáže kráčet těsně vedle nás.
Večer nazvaný Jubilee Anniversary nabídne skladby, které jsou s ní neoddělitelně spojeny. Od „Mon Credo“ přes „La Paloma Adieu“ až po „Une femme amoureuse“ nebo „Paris en colère“. Zazní také slavná „Non, je ne regrette rien“, píseň nesoucí syrovou ozvěnu Edith Piaf. Při těchto tónech se sál nadechne společnou nostalgií a v šeru se propojí stovky očí, které vteřinu před potleskem protnou ticho.
Jenže možná nebude nejdůležitější žádná konkrétní skladba. Možná to bude okamžik mezi dvěma tóny. Chvíle, kdy se rozhostí vědomí, že některé vztahy nepodléhají běžným pravidlům. Skutečné rozloučení totiž nenastává ve chvíli, kdy o něm promluvíme. Nastává až tehdy, když už v sobě nenecháme žádné místo pro návrat. A zdá se, že Praha a Mireille Mathieu si ještě neřekly úplně všechno.
Tento prostor se znovu otevře 16. května 2027 v Kongresovém centru Praha, kde Mireille Mathieu oslaví své životní jubileum exkluzivním koncertem Jubilee Anniversary za doprovodu orchestru a vokalistek. Vstoupit do tohoto společného času bude možné prostřednictvím vstupenek, které jsou k dispozici v předprodejní síti Ticketportal.
Text byl původně připraven pro autorský web Mezi řádky…
