Hlavní obsah
Knihy a literatura

Knihy, které odcházejí

Foto: Monika Škubalová

Na nočním stolku se během června střídaly zdánlivě nesouvisející věci: tarotové karty se stříbrnými hranami, kniha o odolnosti společnosti a román z ulic sevillského přístavu.

Článek

Červen pro mě nebyl měsícem nových příběhů.
Byl měsícem loučení.

Ne s knihami.
Právě naopak.

Sledovala jsem, jak se jedna z nich vzdaluje.

Po letech poznámek, škrtů, přepisování a pochybností se z rukopisu stala kniha.
Perla na rtu oceánu se tímto měsícem stala samostatným textem, který už nemám pod kontrolou a který začal patřit čtenářům.

Možná právě proto jsem tento měsíc četla jinak než obvykle.

Na stole vedle sebe ležely stříbrné hrany karet, těžká kniha o odolnosti společnosti a příběh chlapce z ulic staré Sevilly. Každý z těch světů byl jiný. Přesto se mezi nimi postupně začala objevovat zvláštní spojnice.

Nešlo o děj.
Nešlo ani o téma.

Šlo o otázku, co zůstane ve chvíli, kdy člověk přijde o jistoty, na které spoléhal.

V Tarotu keltských draků jsem ji nacházela mezi symboly. Draci zde nepůsobí jako bytosti z legend, ale jako průvodci místy, která neumíme pojmenovat. Čím déle jsem karty obracela v rukou, tím méně jsem hledala odpovědi. A tím více mě zajímaly otázky.

Úplně jiný druh hledání přinesly Nové ostrovy. Kniha vzniklá ve světě plném krizí, která ale odmítá stavět na strachu. Místo katastrofických scénářů nabízí něco mnohem náročnějšího.

Důvěru.

Ne v instituce.
Ne v technologie.

V lidi.
V sousedy.
V malé komunity, které drží pohromadě i ve chvíli, kdy se větší struktury začínají otřásat.

A pak přišel Učedník. Kniha, která mi připomněla, jak tenká je hranice mezi pohodlím a nouzí. Stačí změnit století. Stačí se narodit o několik ulic dál.

Pach rybího trhu, prach sevillských ulic a děti, které dospívají příliš brzy, ve mně zůstaly mnohem déle než samotný příběh.

S odstupem několika dnů si uvědomuji, že všechny tyto knihy mluvily o stejné věci.

O ztrátě.

Ne však o ztrátě jako o konci.
Spíše jako o okamžiku proměny.

Draci ztrácejí jistotu výkladu.
Společnost ztrácí iluzi bezpečí.
Ještěrka ztrácí dětství.
A autorka ztrácí výhradní vztah ke svému příběhu.

Možná právě proto si budu červen pamatovat jinak než předchozí měsíce.

Ne jako dobu, kdy jsem četla knihy.
Ale jako dobu, kdy jsem jednu z nich pustila.

Tyto tituly vyšly v nakladatelstvích Synergie, Dokořán a Jota. Podrobnější reflexe jednotlivých knih jsou dostupné v souvisejících textech propojených v článku.

Další literární texty a čtenářské reflexe vznikají na webu Mezi řádky…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz