Článek
Od vykládacích karet s magií rostlin přes realistický pohled na vlky, román ze zaprášené Káhiry, až po detektivní thriller, který mrazil do morku kostí. Byly to večery, kdy se čtení stalo nejlepším společníkem.
Zářijové dny se nesly v duchu čtení a objevování. Každý titul měl jiný tón, a právě proto byl měsíc tak pestrý. Nešlo jen o knihy, ale i o karty, které mi přinesly chvíle zastavení a inspirace.
Začala jsem s Magickými rostlinami: 36 léčivých rostlin a jejich poselství od Maiy Toll (Synergie, 2025). Jde o sadu vykládacích karet s bohatě ilustrovanou příručkou, která mi připomněla, že příroda má svůj jazyk. Karty mi otevřely prostor k zamyšlení – šalvěj mi připomněla důležitost očisty, růže zase něhu a ochranu. Byla to jiná forma čtení, blížící se spíš rituálu, který mě příjemně naladil na začátek měsíce.
Zcela odlišný zážitek přinesli Vlci: Skutečné příběhy Michała Figury (Host, 2024). Komiksová forma, a přitom nabitá fakty, mě vtáhla do světa těchto fascinujících šelem. Zjistila jsem, jak velká mohou být jejich teritoria, proč vyrážejí na dlouhé cesty a jak vědci sledují jejich stopu. Byl to mix napětí a poznání, díky kterému jsem měla pocit, že stojím na hranici mezi přírodou a vědou.
Poté přišel román Érica Chacoura Co o tobě vím (Host, 2025). Příběh z Káhiry osmdesátých let byl čtivý a atmosférický, i když nepatří mezi knihy, na které budu vzpomínat roky. Přesto se mi líbilo, jak autor zachytil napětí mezi rodinnou tradicí a osobní touhou, a také to, jak nenápadně vpletl do děje téma identity. Bylo to příjemné, i když nikoli zásadní čtení.
Jan Žižka – příběh filmu Petra Jákla (Bohemica Books, 2022) mě překvapil svou výpravností. Fotografie z natáčení, rozhovory s herci i pohledy do zákulisí dokázaly přiblížit, jak složitá a přitom inspirující může být filmová práce. A hodnoty, které jsou s postavou Žižky spojeny – čest, odvaha a víra – zůstaly v popředí i na stránkách. Je to publikace, která potěší každého, kdo má rád historii a český film.
Nástěnný kalendář Miluj svůj život 2026 od Lucie Ernestové (Synergie, 2025) se sice mezi knihy úplně neřadí, ale přesto stojí za zmínku. Jeho ilustrace a motivační texty fungují jako malé připomínky, že způsob, jakým myslíme, dokáže ovlivnit celý den. Kalendář je pohlazením na duši – jemné, ale účinné.
S Pozorovatelem smrti Chrise Cartera (BB art, 2024) se atmosféra prudce změnila. Detektiv Hunter se opět ocitl tváří v tvář sériovému vrahovi, a já měla pocit, že napětí by se dalo krájet. Carter píše způsobem, kdy čtenář nemá šanci uniknout – každá kapitola končí tak, že se prostě musí číst dál. Byl to thriller, který držel v sevření až do poslední stránky.
Měsíc jsem uzavřela s Kartami Královny Slunce Stacey Demarco (Synergie, 2025). Tyto karty v sobě nesou symboliku světla a archetypy spojené se Sluncem. Byly pro mě jako jemné připomenutí, že i v obyčejných dnech se dá najít inspirace. Působí jako drobné zastavení a povzbuzení – přesně to, co člověk na konci podzimu potřebuje.
Když se ohlédnu, září bylo v rytmu kontrastů. Od bylin k vlkům, od historických postav k detektivnímu napětí, od kalendáře plného optimismu po karty nesoucí symboliku Slunce. Nebyla to souvislá linie, ale mozaika, která dávala smysl právě díky své rozmanitosti. A čtení se tak znovu potvrdilo jako cesta, která mě provází nejen večery, ale celým životem.
