Článek
Marta Kubišová patří k nemnoha českým zpěvačkám, jejichž hlas se stal součástí společenské paměti. Stačí několik tónů a mnohým posluchačům se vybaví nejen konkrétní píseň, ale také srpen 1968, listopad 1989 nebo vlastní vzpomínky na dobu, kterou prožili. Jenže zredukovat její uměleckou dráhu na jedinou slavnou skladbu by znamenalo přehlédnout velkou část toho, co dokázala.
Supraphon nyní vydal na dvojvinylu kompilaci To nejlepší z nejlepšího 1965–2014. Pětadvacet nahrávek vybraných hudebním publicistou Milošem Skalkou připomíná zpěvačku nejen jako symbol občanské statečnosti, ale také jako mimořádnou interpretku, jejíž tvorba dokázala překročit několik hudebních i společenských epoch.
Hlas, který měl patřit hudbě
V šedesátých letech patřila Marta Kubišová k nejvýraznějším osobnostem československé populární hudby. Získávala Zlaté slavíky, nahrávala úspěšné písně a spolupracovala s významnými skladateli a textaři své doby.
Její interpretace měla nezaměnitelný charakter. Výrazná barva hlasu, schopnost pracovat s napětím a cit pro dramatický význam slov jí umožňovaly dát i známé melodii osobní rozměr.
Nebyla zpěvačkou, jejíž úspěch stál pouze na líbivých refrénech. V jejím podání mohly populární písně působit naléhavě, melancholicky i vzdorovitě, aniž by ztratily svou přirozenost.
To dokládají také nahrávky, které se nyní vracejí na vinylové desky. Kromě ikonické Modlitby pro Martu se ve výběru objevují například Nechte zvony znít, Depeše, Loudá se půlměsíc nebo Já cestu k tobě najdu si.
Autorsky jsou s jejími nahrávkami spojena výrazná jména tehdejší populární hudby, mimo jiné Karel Svoboda, Bohuslav Ondráček a Jaromír Brabec. Nové vydání tak zároveň připomíná období mimořádně silné československé písňové tvorby.
Dvacet let, která jí nikdo nevrátí
Život Marty Kubišové se zásadně změnil po srpnu 1968. Její Modlitba pro Martu se stala jedním ze symbolů odporu proti sovětské okupaci a později také naděje na politickou změnu.
Normalizační režim jí znemožnil veřejně vystupovat. Z umělkyně, která patřila k nejpopulárnějším zpěvačkám své generace, se stala osoba vytlačená z oficiálního kulturního života.
Nucené umlčení trvalo téměř dvě desetiletí.
Právě tento fakt dodává jejím nahrávkám zvláštní historický rozměr. Posluchači dnes mohou písně z různých období přehrávat bez přerušení, ale skutečný umělecký život zpěvačky takto plynulý nebyl.
Mezi slavnými šedesátými lety a jejím návratem na scénu leží dlouhá doba, během níž nemohla svobodně vykonávat svou profesi.
Je snadné mluvit o symbolu odporu. Obtížnější je představit si každodenní cenu, kterou za tento postoj konkrétní člověk zaplatil.
A právě proto bychom při vzpomínání na Martu Kubišovou neměli zapomínat ani na zpěvačku samotnou. Na ženu, které nebyla odebrána pouze možnost vystupovat před publikem, ale také příležitost přirozeně rozvíjet vlastní uměleckou kariéru.
Návrat, který nebyl jen pokračováním
Po listopadu 1989 se Marta Kubišová vrátila na koncertní pódia i do nahrávacích studií. Její hlas znovu zazníval veřejně a Modlitba pro Martu získala další historický význam.
Návrat však neznamenal jen opakování někdejších úspěchů.
Právě na tuto skutečnost upozorňuje dramaturgie nového dvojvinylu. Vedle nahrávek z šedesátých let nabízí také výběr z pozdějšího období, v němž spolupracovala například s Lubošem Andrštem nebo Petrem Maláskem.
Připomíná rovněž písně spojené s televizní a filmovou tvorbou, mimo jiné se seriálem Zdivočelá země či filmem Život není pes, a také duet s Anetou Langerovou.
Tato část její diskografie bývá ve veřejné paměti poněkud zastíněna nahrávkami z doby před zákazem vystupování.
Přitom právě pozdější skladby dokládají, že Kubišová nezůstala pouhou připomínkou vlastní minulosti. Dokázala oslovovat posluchače také novou tvorbou, novými spolupracemi a zkušeností, kterou před listopadem 1989 nemohla veřejně sdílet.
Sama zpěvačka ostatně podle tiskových materiálů Supraphonu v minulosti uvedla, že má často nejraději své pozdější, méně zpívané písně.
Je to zajímavá připomínka toho, jak rozdílně může umělec a jeho publikum vnímat vlastní tvorbu. Posluchači se rádi vracejí k největším hitům, zatímco pro interpreta může mít zvláštní hodnotu práce, která přišla mnohem později.
Může pětadvacet písní obsáhnout celý život?
Sestavit výběrové album Marty Kubišové představuje obtížný úkol. Jak vybrat nejdůležitější skladby ze života, který byl tak výrazně poznamenán dějinami? A jak rozhodnout, co má v omezeném prostoru dostat přednost?
Dramaturg Miloš Skalka se rozhodl pro pětadvacet nahrávek rozdělených na čtyři strany dvou vinylových desek. Převládají skladby z období před rokem 1969, ale nechybí ani pozdější tvorba.
Takový výběr nemůže představovat úplnou hudební biografii. Může však vytvořit most mezi dvěma etapami, které bývají ve vyprávění o zpěvaččině životě často oddělené.
Nové vydání navíc přichází v době, kdy se vinylové desky znovu těší zájmu posluchačů. Pro někoho jsou sběratelským předmětem, pro jiného návratem k soustředěnějšímu poslechu celého alba.
Gramofonová deska ovšem sama o sobě hudbu nezmění. Podstatnější je, zda nás nové vydání přiměje vrátit se i ke skladbám, které jsme dosud přehlíželi.
V případě Marty Kubišové by to mohlo být obzvlášť cenné.
Víc než Modlitba pro Martu
Příběh Marty Kubišové bývá právem spojován s občanskou statečností. Její osobní postoje i okolnosti nuceného odchodu z veřejného života zůstávají významnou součástí českých dějin.
Přesto je důležité nepřipravit ji právě kvůli této symbolice o její původní profesní identitu.
Byla a je především zpěvačkou.
Její hlas měl vlastní barvu, interpretační sílu a schopnost sdělit emoci ještě předtím, než posluchač začal přemýšlet o historických souvislostech.
Nová kompilace nabízí příležitost slyšet obě roviny společně. Připomenout si osobnost, jejíž život zasáhly politické události, ale zároveň věnovat pozornost samotným písním, jejich melodii, aranžím a způsobu interpretace.
Marta Kubišová oslaví 1. listopadu čtyřiaosmdesáté narozeniny. Její nahrávky zůstávají svědectvím o době, která se změnila, i o talentu, který dokázal překonat dlouhé nucené mlčení.
A možná je právě nyní vhodná chvíle poslechnout si ji znovu. Nejen jako hlas revoluce, ale jako umělkyni, jejíž tvorba si zaslouží mnohem širší pozornost.
Album To nejlepší z nejlepšího 1965–2014 vydal Supraphon 9. října 2026 poprvé také ve formátu dvojvinylu. Obsahuje 25 nahrávek vybraných hudebním publicistou Milošem Skalkou.
Monika Škubalová | Mezi řádky
Další autorské pohledy na hudbu, literaturu a kulturní osobnosti najdete na mém webu Mezi řádky.
