Článek
Možná ji máte ještě doma. Stojí na starém psacím stole, schovaná mezi věcmi po prarodičích nebo zapomenutá někde na půdě. Kovová lampička s barevným stínidlem, otočným ramenem či charakteristickým tvarem, který člověku okamžitě připomene dětství. Kdysi šlo o obyčejnou součást domácnosti. Dnes se na podobné předměty začínáme dívat jinak.
Československé lampy z padesátých až osmdesátých let se staly tématem výstavy Retro lampy: Znovuobjevené příběhy československého designu, kterou od 7. října do 17. listopadu 2026 představuje Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Připomíná, že i předměty každodenní potřeby mohou být výsledkem promyšlené výtvarné práce. A především vrací pozornost lidem, jejichž jména zůstala ukrytá za výrobními značkami.
Věci, které známe, ale nevíme, kdo je vytvořil
Když se mluví o významných osobnostech českého designu, většinou se vybaví nábytek, porcelán, sklo nebo automobilový průmysl. Lampička stojící na pracovním stole se do podobných úvah dostane jen zřídka.
Přitom právě svítidla patří k předmětům, s nimiž žijeme velmi intenzivně. Doprovázejí nás při čtení, práci, večerních rozhovorech i každodenních domácích činnostech. Vnímáme jejich světlo, tvar a praktičnost, ale jen málokdy přemýšlíme o člověku, který je navrhl.
Kurátorka Eva Slunečková upozorňuje, že o autorství sériově vyráběných československých lamp víme překvapivě málo. Mnohé výrobky jsou lidem dobře známé, zatímco jejich tvůrci zůstávají mimo širší povědomí.
Výstava se proto nezaměřuje pouze na samotné předměty. Představuje také patnáct československých designérů a designérek, jejichž práce utvářela podobu domácností v druhé polovině minulého století.
Patří mezi ně Helena Frantová, Josef Hůrka, Stanislav Indra, Ján Šuchaň, Štěpán Tabery nebo Ivan Jakeš. Jména, která pro většinu lidí nejsou tak známá jako předměty, jež navrhovali.
A právě v tom je zvláštní paradox sériového designu. Čím úspěšněji se výrobek začlení do každodenního života, tím snáze se může ztratit povědomí o jeho autorovi.
Design za socialismu nebyl jen otázkou vzhledu
Československá svítidla vystavená v Praze vznikala v prostředí státních podniků, omezených výrobních možností a centrálně řízeného hospodářství.
Designéři museli při práci zohledňovat dostupné materiály, technologie i možnosti sériové výroby. Jejich návrhy se tak nerodily v podmínkách neomezené tvůrčí svobody. Do výsledné podoby často zasahovaly okolnosti, které s uměleckým záměrem přímo nesouvisely.
Přesto vznikaly předměty, jejichž výtvarné řešení dokáže oslovit i dnešního člověka.
Zajímavé je sledovat, jak se omezení mohou promítnout do samotného návrhu. Úsporný tvar, jednoduchá konstrukce nebo použití dostupného materiálu nemusely být jen důsledkem nedostatku. V rukou schopného designéra se mohly stát součástí přesvědčivého řešení.
To ovšem neznamená, že bychom měli tehdejší hospodářské podmínky romantizovat. Nedostatek materiálu, technologií nebo možnosti svobodně rozhodovat představovaly skutečné překážky. Hodnota tehdejších návrhů spočívá mimo jiné v tom, že jejich autoři dokázali kvalitně pracovat i navzdory těmto omezením.
Právě takový pohled je důležitý. Umožňuje ocenit samotné tvůrce, aniž bychom idealizovali dobu, v níž pracovali.
Lampička jako součást rodinné paměti
Staré předměty v sobě někdy uchovávají mnohem více než jen svou původní funkci.
Lampička na nočním stolku může připomínat večery strávené nad knihou. Kovové svítidlo v pracovně zase člověka, který u něj sedával celé roky. Některé věci se v rodinách předávají tak dlouho, až přestaneme přemýšlet o tom, kdy vlastně vznikly.
Jejich skutečná hodnota přitom nemusí souviset se sběratelskou cenou ani s tím, zda je dnes někdo považuje za módní.
Zůstávají v nich osobní vzpomínky.
Právě proto je návrat k československému designu zajímavý i pro lidi, kteří se nepovažují za milovníky užitého umění. Výstava může připomenout prostředí, ve kterém vyrůstali, domácnosti rodičů nebo prarodičů a drobnosti, které kdysi tvořily samozřejmou součást života.
Současně však nabízí příležitost podívat se na známé předměty bez nostalgického zkreslení. Ne všechno staré bylo automaticky kvalitní a ne každý sériově vyráběný výrobek představoval výjimečný design.
Smyslem podobného ohlédnutí je spíše rozpoznat ty návrhy, které obstály svou funkčností, konstrukcí nebo estetickou hodnotou.
Zapomenutí autoři dostávají vlastní příběh
Jedním z nejdůležitějších přínosů pražské výstavy je snaha vrátit konkrétní jména k předmětům, které veřejnost obvykle zná pouze podle vzhledu nebo výrobního podniku.
Výstava vznikla v návaznosti na projekt pařížské galerie Initio Arts & Design a publikaci Eastern Lights: Czechoslovakian and Hungarian Lamp Designers (1950s–1980s) z roku 2024.
Právě tento zahraniční zájem je pozoruhodný. Naznačuje, že československý design druhé poloviny dvacátého století nemusí být pouze lokální vzpomínkou na socialistické domácnosti. Může být také součástí širšího evropského příběhu průmyslové výroby, moderního bydlení a výtvarného myšlení.
Znovuobjevování autorů má význam i pro naše chápání kulturní historie.
Obvykle si připomínáme spisovatele, malíře nebo architekty, jejichž jména jsou spojena s konkrétními díly. Průmysloví designéři však často zůstávali v pozadí, přestože výsledky jejich práce používaly tisíce domácností.
Jejich tvorba přitom ovlivňovala podobu každodenního prostředí možná bezprostředněji než řada uměleckých děl vystavovaných v galeriích.
Proč se retro design vrací
Dnešní zájem o předměty minulých desetiletí má několik podob. Někdo hledá originální vybavení do bytu, jiný se zajímá o historii výroby a další v těchto věcech nachází nostalgickou vazbu na vlastní dětství.
Retro přitom nemusí znamenat pouhé napodobování minulosti.
Starší designové návrhy mohou inspirovat také současnou tvorbu. Připomínají, že dobrý předmět nemusí být komplikovaný, technicky okázalý ani určený k rychlé výměně za nový model.
U svítidel je to zvlášť patrné. Jejich základní funkce zůstává stejná, přestože se mění světelné zdroje, požadavky na bezpečnost i technologie.
Zůstává otázka, jak propojit funkčnost s podobou, která dokáže obstát také po letech.
Právě zde se design přestává týkat jen vkusu. Souvisí s tím, jak dlouho věci používáme, zda se dají opravovat a jestli mají důvod zůstávat součástí našeho života.
Neznamená to, že každá stará lampička je automaticky bezpečná pro další provoz. U historických elektrických svítidel je naopak vhodné nechat zkontrolovat jejich technický stav. Jejich výtvarnou hodnotu však lze ocenit bez ohledu na to, zda ještě slouží svému původnímu účelu.
Historie, která se nemusí skrývat ve vitrínách
Na výstavách užitého umění je zajímavé, že předměty často dobře známe ještě předtím, než vstoupíme do galerie. Nemusíme rozumět odborné terminologii ani znát historii výtvarných směrů, abychom si všimli jejich tvarů a materiálů.
Stačí se podívat na předmět, který jsme možná kdysi měli doma.
Teprve potom se začínáme ptát, kdo ho vytvořil, jak vznikal a proč vypadal právě takto.
Výstava Retro lampy v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze představuje československá svítidla z padesátých až osmdesátých let a jejich často přehlížené tvůrce. Kurátorkou je Eva Slunečková, architektonické řešení připravila Kateřina Radukalan a grafickou podobu Permanent Office.
Výstava je součástí letošního Designbloku, ale po jeho skončení zůstává v muzeu přístupná až do 17. listopadu 2026.
Její hlavní přínos možná nespočívá pouze v tom, že připomene estetické kvality starých lamp. Může změnit způsob, jakým se díváme na běžné předměty kolem sebe.
Věci, které každý den používáme, totiž nevznikají samy od sebe. Někdo je musel navrhnout, vyřešit jejich konstrukci, přizpůsobit je výrobě a dát jim podobu, s níž pak žijeme celé roky.
Až příště rozsvítíme starou lampičku, možná nás napadne otázka, kterou jsme si dosud nikdy nepoložili.
Kdo vlastně rozhodl, že bude vypadat právě takhle?
Monika Škubalová | Mezi řádky
Na kulturním webu Mezi řádky se věnuji literatuře, výstavám, divadlu, fotografii a příběhům, které se skrývají za zdánlivě obyčejnými věcmi. Najdete zde další autorské reflexe, recenze a rozhovory.
O výstavě: Retro lampy: Znovuobjevené příběhy československého designu 50. až 80. let. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 7. října – 17. listopadu 2026. Kurátorka Eva Slunečková.
Zdroje:
- Uměleckoprůmyslové museum v Praze – oficiální informace k výstavě Retro lampy, 2026.
- Designblok 2026 – představení výstavy a seznam zastoupených designérů.
- Uměleckoprůmyslové museum v Praze – informace o projektu Eastern Lights a spolupráci s Initio Arts & Design.
