Článek
Nevyhovující věkový rozdíl
Mladý člověk, kterému je 18, 19 let, přemýšlí úplně jinak, než někdo, komu už bylo 30 let. Jisté rozdíly v tomto myšlení jsou. Proto obdivuji páry, kde je mezi nimi například více než 20 let věkový rozdíl. Většinou je muž starší než žena. Ale jsou i případy, kdy je to naopak. Když si vzpomenu na sebe, jaké jsem měla myšlení, troufnu si říci, že to rozhodně byla ještě telecí léta.
Tehdejší přítel byl sportovec. Hrál hokej. Chodil do posilovny. Za to mu vlastně děkuji, že mě brával sebou, protože jsem si díky němu vypěstovala pozitivní vztah ke sportu. Sice mi někdy trvá, než se dokopu, ale nemít aspoň nějaký návyk, tak se nedokopu snad nikdy.
Vidím to teď sama na sobě, protože už jsem sama v klubu třicátníků (musím si to užívat, protože to dost letí a budu mít na krku 4 křížky), že je člověk po nějaké fyzické aktivitě unavený. Obzvlášť, když má děti. My sice tehdy spolu žádné děti neměli, ale ve svém mladém věku jsem nedokázala pochopit, proč je přítel unavený.
Věkový rozdíl po čase byl překážkou v našem vztahu, takže jsme se po 4 letech rozešli. Ale nevzpomínám na tento vztah ve zlém. Vzpomínám na tento vztah dobře, protože mě naučil hodně.
Byl můj zachránce
Když jsme se poznali, ještě jsem bydlela u rodičů. Chtěla jsem od nich co nejdříve pryč, protože jsem neměla moc dobré vztahy s matkou a doma jsem se dusila. Rychle jsem si k němu našla důvěru, takže jsem se mu se vším svěřila. Někdo jiný by utekl, ale on ne.
Pomohl mi bojovat s bolestí, kterou jsem si v sobě z dětství nesla. Naučil mě číst knihy, které mi do života něco daly. Naučil mě sebevědomí. Díky němu jsem zjistila, co znamená síťový marketing, takže jsem musela vystoupit ze své zóny pohodlí a naučit se oslovovat přátele a studené kontakty s nabídkou na spolupráci.
Jezdili jsme spolu na semináře, které mi také do života daly hodně. Kdybych možná v té době nebyla takové trdlo, tak bůhví, jak by to dopadlo. Ale jsem vděčná za to, co mám a vážím si toho.
Nevážila jsem si jeho pomoci
Opravdu mi hodně pomohl. V 19 letech jsem díky němu odešla z domova a naučila se starat o svoji domácnost a partnera. Chodila jsem do práce (do vinotéky, dvanáctky, víkendy), vařila jsem, uklízeli jsme společně domácnost. Vypadalo to idylicky.
Jenomže ve mně se pořád prala asi nějakým způsobem puberta a špatné rodinné vzorce, takže jsem si vůbec nevážila v té době toho, co mám. Už jenom z toho důvodu, že naše sexuální aktivita byla minimální. On se nerad chodil bavit, ale já jsem byla ráda ve společnosti. Kolikrát jsem vyrazila sama a přišla potom domů v pozdních hodinách, ovíněná.
Ano, podvedla jsem ho. Ale všechno jsem mu přiznala. On byl tak solventní, že mi to v té době odpustil, ale já z toho akorát tak měla srandu. I přesto všechno, že jsem ho dost „potrápila“ se mnou plánoval budoucnost a chtěl si mě vzít, mít se mnou děti. Pamatuji si, že mě dokonce i požádal o ruku. To mi bylo 20 let.
Radost jsem z toho měla. Jemu už v té době bylo 35. Tikaly mu biologické hodiny. Ale potom jakoby se ve mně něco zlomilo a já začala ten vztah bojkotovat. Byl to můj první vážný vztah, ale já s ním neuměla pracovat. Doma jsem totiž neměla správný příklad toho, jak má partnerství fungovat.
Bavíme se normálně
Po těch 4 letech jsme se rozešli. V dobrém. Když se potkáme, pozdravíme se a prohodíme pár slov. K mým dětem se chová hezky. To je zkrátka tím, že má fajn povahu. Jenom je smutné, že už mu táhne na 50 a děti své nemá. Ani pořádně přítelkyni, přitom to není špatný muž, ba naopak. Je moc hodný a ochotný, když má někoho rád, rozkrájel by se pro něj. Ale to dneska moc nefrčí.
Přeji mu, aby našel své životní štěstí. Na tento vztah vzpomínám jenom v dobrém a vlastně díky tomuto muži jsem dokázala získat sebevědomí a cennou lekci do svého budoucího života, za což mu mohu poděkovat. Každý vztah, kterým si projdeme, nás má něco naučit. Mě tento připravil skvělý odrazový můstek do života.
