Respektující výchova

Každý, kdo je rodič, tak ví, že vychovávat děti někdy není procházka růžovou alejí. Ale do budoucna to stojí za to, pokud si jako rodič dáte na výchově svých dětí záležet. U mého nedávného článku, kdy jsem psala, že naše děti postrádají vděk, jsem to od jedné dámy schytala, že v podstatě můžeme my s manželem za to, že naše děti neumí být vděčné.

My jako rodiče se snažíme být důslední a chceme, aby naše děti byly vděčné za věci, které mají. Aby si jich vážily. Podle mého názoru je to v pořádku, když děti neberou jisté věci jako samozřejmost. Jako by rodiče měli respektovat potřeby a názory svých dětí, tak by děti měly respektovat, že to, co pro ně rodiče dělají, nejsou všechno samozřejmosti.

Rodiče jsou různí. Podporují různé metody výchovy. Poslední dobou ale je moderní výchova Jsem otrokem svých dětí. My pro své děti také ledacos rádi uděláme, ale dítě musí chápat, že existují jisté mantinely a denní činnosti, přes které nejede vlak a patří k běžnému životu.

V minulosti jsem již tuto ženu zmiňovala, protože točí videa s různými scénáři. V podstatě podle ní se má rodič dítěte ptát, jestli je to takhle v pořádku. Když dítě nechce jíst, má mu rodič uvařit to, na co má dítě chuť. Rodič také nemá dítě stavět do role, že nemá na výběr.

Nemyslím si, že je špatně, když dítě ví, že je potřeba si ráno a večer čistit zuby nebo že si má vzít bundu, když je venku zima. Nové video jisté dámy poukazuje na to, že když dítě nechce bundu, tak mu ji nemáte nutit. Já nevím, jak jste to měli v dětství vy, ale nás rodiče oblékali do teplého oblečení, když venku mrzlo.

Jasně, není normální, když si rodič snaží vydobýt respekt u dětí bitím, vyhrůžkami atd. Dítě by nemělo mít ze svého rodiče strach. Nemělo by mít strach přijít za rodičem s něčím, co ho trápí. O tom to celé je. O komunikaci. Ale dělat z dětí své otrokáře? Tak to opravdu ne.

Správný vývoj dětí dle mého názoru není takový, že rodiče budou sloužit dětem. Děti by také měly vědět, že když doma pomohou s úklidem nebo vynesou odpad, že to rozhodně není na škodu. Také není na škodu respektovat rodiče. Čím větší volnost děti mají, tím více ztrácí zdravý přehled o tom, co je v pořádku a co ne.

U respektující výchovy je někdy těžké vytyčit si zdravé meze. Nemyslím si, že by se dítě mělo doma cítit jako ve vězení. Ale zase by nemělo rodičům skákat po hlavě. Mnozí rodiče o svých potomcích mnohdy neví podstatné věci. Je potřeba s dětmi komunikovat, a to v každém věku.

Souhlasím, že bití dětí není v pořádku, může to na nich nechat špatné následky (sama něco o tom vím). Většina z nás vyrůstala v tom, že když dítě něco provedlo, dostalo na zadek. Někteří se s tím poprali statečně, někteří mají psychické problémy. Ale všechno je o přístupu.

Když dítě v něčem vyrůstá, říká se tomu rodinný vzorec. Jaké návyky si sebou ponese, mu dávají do vínku rodiče. My se snažíme vychovat slušné a respektující děti. Ale někdy je to těžké. Rozhodně ale kolem dětí neskáčeme jak ony pískají. Protože zvyk je železná košile a na tohle se zvyká velice rychle.

Respektující výchova není špatná, ale vše má své meze. Nemůžeme nechat děti, aby s rodiči cvičily, jak se jim zlíbí. Je třeba myslet na budoucnost. Přece budoucnosti nechceme předat osoby, které nedokáží respektovat a ctít druhé jenom proto, že nebude po jejich.