Samozřejmost(i) ve vztahu

Když jsou spolu lidé už delší dobu, zvyknou si na sebe a nic je ve vztahu nemůže překvapit. Znají se, vědí vzájemně na sebe hodně věcí. Někdy dlouholetý vztah může přerůst do konce až do nějaké krize.

Poté se stávají samozřejmostí různé věci. Nevšímáme si těch maličkostí, které pro nás ti druzí ve vztahu dělají. Například žena uvaří mužovo oblíbené jídlo. Muž ženě nachystá snídani. A někdy i do postele. Většinu času se o děti stará žena. To také někteří muži berou jako samozřejmost.

Dokonce jsem se setkala i s tím názorem, že žena nemůže mít pracovní dobu podobnou jako muž. Protože muž by nemohl vyzvedávat děti ze školky, školy. Za mě je v pořádku, když se partneři střídají a vzájemně si pomáhají.

Ženy se v mateřství změní. Některým zůstane bříško, stehna, zadek. Ale na tom se dá pracovat. To ale také některým mužům může vadit. Žena na sobě pracuje, cvičí, chodí plavat, běhat. Ale potom slyší: „Ty jdeš zase plavat, běhat, atd?“ Já toto nechápu. Místo toho, aby byl rád, že není jeho žena líný pecivál, tak bude mít řeči.

I muži mnohdy přiberou. Je fajn, když oba dva mají společnou motivaci se sebou něco dělat a mají potom i společné zájmy. Ať už jde o cokoliv ve vztahu, je fajn vzájemná podpora.

Po čase chemie vyprchá, ale není na škodu partnera něčím překvapit, aby se zažehla jiskra. Žena si může koupit nové prádlo. Nebo si společně mohou partneři vyrazit někam na wellness. Jasně, že když jsou děti, je to horší. Ale když se chce, tak všechno jde. Muž ženě může nabídnout například uvolňující masáž.

Ale po čase v některých vztazích lidé spolu jenom tak žijí, chodí kolem sebe, baví se jako kamarádi, ale ne jako partneři nebo manželé. Čím to je? Je to tím, že dlouholetý vztah je pro oba samozřejmost. Ale správně to dle mého názoru není. Lidé by měli i po letech být ve vztahu iniciativní a sem tam překvapit svého partnera.

Tento problém se v dlouholetém vztahu také stává často. Často s tím souvisí krize středního věku, mysl zasekaná prací, únava, celková neradost ze života. Někteří tento problém řeší tak, že chodí jinam.

Za mě je ale lepší, když se o nápravu absence sexu snaží oba dva. Také často nechuť k sexu souvisí i s tím, když někdo přibere hodně, nechce se mu hýbat. Existují takové polohy, kdy je chvíli iniciativní muž a chvíli zase žena. I v této oblasti existuje kompromis.

Když se chce, tak všechno jde. Ale jak jsem již psala někde na začátku. Musí chtít oba. A ne jenom jeden. Když mají lidé vztah, měli by opravdu o něj pečovat. Jednou jsem četla takový citát na toto téma. Starejte se o vztah jako o zahrádku a bude bez plevele. Ne ze začátku. Pořád. Aby se potom vztah nestal samozřejmostí, bez jiskry.