Článek
Všímejme si více nezletilých dětí, ony to potřebují!
Já vím, že by se měl každý starat sám o sebe. Ale když víme o někom ve svém okolí, že má nějaké problémy, a máme na to odvahu, můžeme mu nabídnout pomoc. Dospělý člověk kolikrát tu pomoc odmítne, protože si myslí, že to zvládne sám. Ale ty děti se teprve učí žít a tam tu pomoc potřebují nutně.
Nejlepší řešení je spáchat sebevraždu.
My jako dospělí moc nejsme schopni vnímat ten tlak na děti. Protože my sami kolikrát na ně máme dost vysoký tlak. Protože nám není jedno jejich budoucnost, tak na ně kolikrát tlačíme. A někdy až moc. A to právě děti, které mají citlivější povahu, snáší těžko. Jak to vím? Syn má hodně citlivou povahu a musí se s ním pracovat opatrně. Kritika v něm vyvolává pláč. Dříve jsem to neuměla, ale už jsem se to naučila. Mluvit s ním.
A proto bychom se měli naučit všichni se svými dětmi mluvit. Málokdo z nás to svede, protože přeci máme svých starostí dost. Musíme obstarat živobytí, postarat se o domácnost, dělat s dětmi úkoly a čas na sebe nám nezbyde. Když mého syna šikanovala holčička ve školce (zasedla si na více jeho spolužáků), tak jsem to té malé holčičce vysvětlovala stylem Jak by bylo tobě, kdyby se tobě tohle dělo?Pochopila to a od té doby je klid. Ale někteří hlavní šikanátoři tohle prostě nepochopí.
Představte si, že je vám třeba 13 let. Máte už akné, nadváhu a roste vám nadměrné ochlupení. A vaši spolužáci do vás každý den rýpají. Mají nemístné poznámky na vaši osobu. A vás to vnitřně hrozně žere. Ale máte strach se někomu svěřit, protože co když to potom bude ještě horší? A bohužel dneska některé případy končí tím, že to nezletilé dítě spáchá raději sebevraždu, než aby to muselo poslouchat. To je ale hodně smutné.
Nedovedu si představit, že by šikana ze strany spolužáků, dohnala některé z našich dětí do takového stavu, že by si sáhly na život. Ti rodiče, kteří si tím bohužel musí projít, mají potom šrám na duši do konce života. Potom už je pozdě, už se s tím nedá nic udělat. Šikanované dítě se vždycky změní. Je zamlklé, nechce do školy, chodí za školu. Když si něčeho takového všimnete, zkuste to ze svým dětí opatrně dostat, co se děje.
Musíte na to jít oklikou. Ne mu rovnou vpálit, že tušíte, kde je problém. Pro ně je to hodně citlivé téma a stydí se o něm mluvit. Ale opravdu se snažte svým dětem pomoci, jak nejvíce to jde, protože nechcete, aby udělalo nějaký zoufalý krok. Vy z toho také můžete být zoufalí, všechno má ale svoje řešení.
Bohužel ta měřítka krásy dneska jsou hodně jinde, než byla dříve. To, co dříve bylo přirozené, je dnes v podstatě považováno za retro. Stejně tak oblečení. Někdo si holt značkové oblečení nemůže dovolit. Každý jsme nějaký.
Respektovat bychom se mezi sebou měli všichni. A my dospělí bychom měli jít příkladem. Více se svým dětem věnovat, zajímat se o ně. Opakování je matka moudrosti, tak to ještě raději připomínám.
