Článek
Já vám klidně vyperu!
Je to už skoro 14 dní, co nám nefunguje pračka. Bohužel čekací doba na opravu pračky je v našem regionu delší dobu. Bylo nám řečeno „Když zaplatíte předem 5 tisíc, někdo k vám přijde.“ No jo, ale kdy? Za týden, za měsíc? Bude to ještě letos? Takže takovou službu jsme odmítli.
U druhého servisu nám řekli, že nám den předem zavolají. Do dnešního dne nikdo nevolal. Potom jsme zkusili hledat ještě další kontakty a konečně se někdo k nám na tu pračku přišel podívat. Snad už tento týden zase budeme moci prát sami. Protože tchyni už prádlo na praní dávat nechci potom, co zase klavírovala do mého muže, nechci.
Jsou hodní, já jsem jim vděčná, že nám vyperou, když naše pračka stávkuje. Nabídli se, protože s dětmi toho prádla na praní v tom týdnu nastřádáte poměrně dost. Minule, když byl manžel u svých rodičů s prádlem, tak si ho jeho máti, moje tchyně, chtěla důkladně vyzpovídat.
Jeho otec se postavil na jeho stranu, protože už to opravdu přeháněla. Jak jsem již ve svém článku https://medium.seznam.cz/clanek/monika-vargova-podle-tchyne-delame-vse-spatne-114603 psala, mívá občas teorie. Takže zase na řadu přišly další.
Já ti peru a ty mi ani neřekneš, co chci vědět!
Většinou se stává manželovi to, že mu matka volá a hned se ho ptá „Jsi v práci?“. Pokaždé je v práci. Když má manžel hodně práce, tak ji to moc nezajímá a jede si tu svou. Manžel už jí kolikrát musel prásknout s telefonem, i doma, protože se to už opravdu nedalo poslouchat.
Takže manžel minule vezl prádlo (doufám, že už naposledy) ke svým rodičům na vyprání. Předem jim avizoval, že jenom u nich nechá prádlo a pojede domů. Neprošlo to, musel si dát u nich něco na jídlo. Přitom na druhou stranu tchyně říká, že je můj manžel tlustý, v letadle mu praskne břicho a já mu kvůli břichu uteču s plavčíkem.
Tak tedy se nechal přemluvit a dal si jídlo. Jenomže začala salva otázek. Tchyně měla řeči, že si zase poletíme na drahou dovolenou. A tak se ptala manžela, kolik vydělává, kolik splácí hypotéku, kolik vydělávám já, kolik mu přispívám na hypotéku a domácnost. Manžel se nenechal zlomit a nic jí neřekl.
Jeho otec se ho zastal a své manželce řekl „Ty jim tu dovolenou neplatíš, tak co se staráš?“ Ale stejně to nepomohlo. Jela pořád řeči dál, až se manžel naštval, chtěl sbalit prádlo, že to ještě vydržíme a odjet domů. Říkám si, co je jí potom? Se mnou si prý musí promluvit, protože vydělávám dle ní málo. A taky se nevěnuji dětem, když pracuji.
Nakonec na manžela jeho máti zkoušela i psychický nátlak „Já ti peru a ty mi ani nic neřekneš. Co si to dovoluješ?“ Opravdu si myslím, že je jí po tom prd kolik s manželem vyděláváme, kolik splácíme. Vyděláváme tolik, abychom v klidu spláceli hypotéku, měli na živobytí a světě div se - dokonce nám i něco zbyde. A ty její řeči, že se nevěnuji dětem - jedním uchem tam, druhým ven.
Vyhodí tě z práce!
Také jsem nedávno psala nějaké články o mém taťkovi, je vážně nemocný. Čekají ho radioterapie v Brně, kam bude muset jezdit. Manžel se nabídl, že ho tam také občas odveze. Já si na to netroufám. Protože se na mého tátu tchyně ptala, tak jí to manžel řekl.
Samozřejmě hned měla řeči, že ho kvůli mému tátovi vyhodí, protože s ním bude jezdit do Brna. Manžel je obchodní zástupce jedné firmy, s jeho šéfem se domluví, že bude jezdit s tchánem do Brna. Jeho šéf je v tomhle hodně chápající, protože sám byl s dcerou v zahraničí na léčbě kmenovými buňkami, protože je vážně nemocná.
Ale tchyně hned říká takové věci. Jako kdyby jí vadilo, že manžel chce pomáhat mému tátovi. Když jeho táta potřeboval, taky jsme pomohli. Ale na to už se rychle zapomnělo mám takový dojem. Zkrátka co uděláme my, je pořád dle tchyně špatně.
Díky za přečtení!
