Článek
Ráda bych se podělila o zkušenost s rekonstrukcí bytu a jejími patáliemi. K dnešku mám za sebou čtyři rekonstrukce a vydalo by to i na knížku. Návrhy jsem si vždy dělala sama a šlo jen o to, kdo jí provede. Asi nejšílenější byla rekonstrukce bytu 2+1, který se předělával kompletně. V té době bylo mému synovi rok a půl a bylo třeba upravit byt, aby měl svůj pokoj. Na rodičovské jsem se „nudila“. Vždy jsem byla akční člověk a chybělo mi to, být opravdu užitečná v něčem jiném než péči o domácnost a dítě. A tak jsem měla roupy a řekla si, že už by to přestavbu bytu opravdu chtělo.
Začala jsem plánovat, kreslit změny, řešit vybavení bytu a tak. Když jsem v tomto měla jasno, šlo o to asi nejzásadnější. Kdo rekonstrukci bytu provede. Z předchozí zkušenosti rekonstrukce malého bytu, kdy práce prováděli otcovi známí, bych preferovala tento postup. Nikdo ale nebyl po ruce, kdo by se toho zhostil. A tak začalo hledání firem na internetu. Udělala jsem si výběr několika firem a oslovila je. Začala jsem to řešit zhruba v květnu a od července jsem chtěla, aby se práce zahájily, jelikož mě čekala desátého října svatba.
Vybrala jsem firmu, která byla schopna zahájit práce v červenci. Reference tenkrát ještě moc nefrčely a tak to byla sázka do loterie. Vše jsme dohodli, vypadlo to nadějně. Majitel firmy slíbil, že ihned na začátku července se ozve a začneme. Přesně si pamatuji, jak jsme byli celá rodinka na Slapech na koupání a já čekala telefonát. Čekala jeden den, dva, tři… už mi to začalo být divné a tak jsem zavolala sama. Majitele jsem se nedovolala. Docela mě popadla panika, protože už i tenkrát nebylo tolik firem, co by měli čas. Po několika dnech jsem majitele dohnala a bylo mi sděleno, že zkrachoval. No, to se mohlo stát snad jenom mě. Takže mě čekalo další kolečko shánění.
Několik dalších firem jsem oslovila, bohužel bez úspěchu, samozřejmě neměly čas na provedení. Zbyla tedy jedna, která měla, ale pro mě podezřele, čas. Neměla jsem žádná velká očekávání, ale už jsem do rekonstrukce jít musela. Domluvili jsme se na termínu zahájení, vyřešili zálohu na materiál a hurá rekonstrukce začala. Co bylo úplně skvělé, že paní sousedka pod námi měla volný byt a tak jsem dohodla, že za režii tam můžeme po dobu prací bydlet. Vlastně ani nevím, kam bychom se jinam vrtli. To, že jsem byla takhle blízko na kontrolu průběhu, bylo skvělé. Sice to byl občas v zapůjčeném bytě pořádný rámus, ale říkala jsem si, že to za to rozhodně stojí.
Návrhy, nákresy, vše měla firma k dispozici. Jednalo se o zmenšení jedné místnosti na dětský pokoj, naopak zvětšení kuchyně a vytvoření v ní i větší obytné časti, zrušení úzké chodby ke koupelně a záchodu a začlenění do koupelny. Takže bourání, dostavba zdí, podlahy, elektřina, voda, pouzdro na posuvné dveře, koupelna…
Práce si firma rozvrhla celkem smysluplně. Na hrubou práci měla firma ukrajinské řemeslníky, dalo se s nimi alespoň domluvit. První překvapení na mě čekalo jedno ráno v podobě spícího řemeslníka na sádrokartonu v předsíni, vedle sebe otevřenou plechovku rybiček a chleba. Nemohla jsem se do bytu ani dostat, jak nešly otevřít dveře. To bylo opravdu to nejmenší. Jeden den mi zazvonil telefon, vůbec nebylo rozumět, žádná čeština, ani ukrajinština… Pak telefon předán paní, která češtinou taky zrovna neoplývala, a ta mi řekla, ať jdu do bytu. Otevřela jsem dveře a valila se na mě oblačna páry. Řemeslníci snad odněkud z Moldavska, překopli trubku horké vody. Po tomto už bourací práce proběhly celkem v klidu.
Přišly na řadu podlahy, dostavba příček a pouzdra na posuvné dveře. To bylo docela dobré, tam nebylo moc, co pokazit. Naopak sjednocení výšky podlah koupelny, předsíně a kuchyně super. Když se jednalo o elektrikářské práce, firma elektrikáře prostě neměla. A tak jsem hledala, až naštěstí našla. Tam to byla práce skvělá. Samozřejmě jsem práce odečetla z budoucí platby firmě. Rozvody vody, to byla další komplikace. Nebyl řemeslník na vodu a tak to majitel doslova plácal sám. To už bylo na moje nervy celkem dost. Hrozila jsem se, co mě ještě s touto firmou čeká. Pouzdro na posuvné dveře umístila sama dodavatelská firma, což bylo skvělé.
V další fázi bylo potřeba zajistit vybavení koupelny, pro pokládku dlažby a obkladů. Zajistila jsem od jednoho prodejce. Nastoupil řemeslník, opět ukrajinské národnosti, ale skvělý. Konečně to klapalo, jak má. Poupravil třeba rozvody na pračku, dorovnal si pořádně podklad pro obklady, kde to bylo nutné. Pracoval spolehlivě a s patřičnou intenzitou, aby vše běželo, jak má. Za něj jsem byla opravdu vděčná. Firma pak dodělala konečné začišťovací práce a mohla se montovat kuchyňská linka. Teď už to v bytě vypadalo konečně k světu. Časově bylo vše samozřejmě delší, než firma stanovila ve smlouvě o dílo a tak naběhlo penále. Před převzetím jsem napsala zprávu o nedodání díla včas, nedodržení stavebních postupů, například neprovedení talkové zkoušky vody apod. Byla celkem obsáhlá, ale bylo to třeba.
Všechno jsem chtěla mít dotažené, než bude svatba. Abych mohla celou tuhle etapu uzavřít, odpočinout si, užít si v klidu a pohodě bezstarostně svatbu. Zdařilo se. Převzetí nebylo příjemné, nemám ráda tyhle situace. Firma na základě zprávy samozřejmě dostala doplaceno méně peněz, než bylo původně stanoveno. Neprotestovali, byli si vědomy nedostatků. Ale vrchol všeho byl, že firma montovala plynoměr z chodby zpět do koupelny, dostali jsme revizní zprávu a po několika dnech při motnáži plynové desky pán zjistil, že nám do červených políček utíká plyn. Tak to vědět, nedostala by firma už žádnou platbu! Opravdu jsem si po dokončení oddychla a spadl ze mě těžký balvan.
Komické bylo, že jsme malbu bytu dělali s manželem ještě do nočních hodin před obřadem. Potřebovali jsme ubytovat manžela maminku. Nakonec ona byla v bytě sousedky s naším synem a my měli v našem jen matraci na přespání. Ten stres ze zařizování svatby a zároveň rekonstrukce byl šílený, ale zvládla jsem to.
Říkám si, že nebýt na rodičovské a dělat tohle při zaměstnání s péčí o dítě, asi by mě kleplo. Po této zkušenosti jsem si řekla, že už nikdy více. No a pak nakonec po třech letech následovala rekonstrukce většího bytu a letos chalupy.
Věřím, že má podobné zkušenosti vícero lidí. Myslela jsem si, že provedení další rekonstrukce známým bude lepší. Ale omyl, horší. Známým se špatně něco vytýká, natož nezaplatí. Dnes už jsou alespoň u firem často právě reference a věřím, že se dá sehnat dobrá. Jen čas je problém. Ty dobré mají klidně i na rok plno a tak člověk musí plánovat velmi dopředu a nebo třeba absolvovat něco jako já. Chalupa už byla pomocí samostatných řemeslníků, nikoliv firmy. To je ale dosti náročné na organizaci, ještě když máte objekt sto kilometrů daleko. Ale jak se říká, každá zkušenost dobrá a co tě nezabije, to tě posílí… Dá se to. Tak ty, které to čeká, nebojte…
