Článek
Nepíšeš knihu proto, že chceš být autorka.
Někdy ji napíšeš proto, že už to jinak nejde.
Protože když myšlenky víří hlavou a nejde je zastavit, musí ven.
A někdy z toho vznikne něco, co si pak přečtou i ostatní.
Vendy Čížek to nezačala psát jako knihu.
Začala psát, aby to dostala ze sebe.
Její kniha Temnota a já není vymyšlený příběh.
Je to realita.
Vzorce z dětství.
Vztah, který nebyl normální.
A chvíle, kdy si člověk říká, že tohle přece nemůže být láska – a přesto v tom zůstává.
Ne proto, že chce.
Ale protože to v něm sahá hlouběji, než si dokáže přiznat.
Je snadné říct: „Mně by se to nikdy nestalo.“
Ale dokud se v tom člověk neocitne, neví.
A právě o tom ta kniha je.
Ne o oběti, ale o pochopení toho, co se děje uvnitř.
Kniha Temnota a já vyšla na začátku dubna.
A první reakce čtenářů ukazují, že tohle téma má smysl otevírat nahlas.
Protože některé příběhy nejsou hezké.
Ale jsou skutečné.
