20 milionů ukrytých ve zdech, rekordní zásilka kokainu a stín korupce

Když vyšetřovatelé vstoupili do domu bývalého španělského policejního důstojníka Óscara Sáncheze Gila v městečku Alcalá de Henares nedaleko Madridu, očekávali běžnou inspekci. Místo toho však objevili hotovost v hodnotě 20 milionů eur (cca 500 milionů korun) ukrytou ve zdech, stropech a dalších skrytých místech domu. Další 1 milion eur se našel v jeho kanceláři, která patřila oddělení pro boj s praním špinavých peněz, kde Sánchez Gil donedávna působil jako vedoucí pracovník.

Spolu s ním byla zatčena i jeho partnerka, taktéž policistka. Oba čelí obvinění z praní špinavých peněz, korupce a účasti v organizovaném zločinu.

Jen o několik týdnů dříve, 14. října 2024, zadržely španělské úřady v přístavu Algeciras 13 tun kokainu ukrytých v kontejneru s banány z Ekvádoru. Jde o největší záchyt kokainu v dějinách Španělska v jediném zásilkovém kontejneru. Španělská policie uvedla, že zásilka pocházela od exportéra, který byl už dříve spojován s pašováním drog.

Ačkoliv se ve veřejně dostupných informacích zatím nepotvrdilo přímé spojení mezi touto zásilkou a Sánchezem Gilem, časová i strukturální souvislost vyvolává důvodné otázky.

Případ ukazuje, jak snadno může i vysoce postavený úředník selhat a stát se nástrojem v rukou zločineckých struktur. I když přesný původ nalezené hotovosti zatím nebyl oficiálně doložen, existují podezření, že se jedná o výnosy z korupce a krytí pašování drog.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že korupce ve státní správě – zejména v přístavech, celní správě nebo policejních složkách – je klíčovým slabým článkem v boji proti organizovanému zločinu. Právě lidé, jako byl Sánchez Gil, mají přístup k informacím, systémům a rozhodovacím procesům, které mohou zločinci snadno zneužít – pokud si je koupí.

Španělsko jakožto členský stát EU a součást Schengenského prostoru představuje strategický vstupní bod pro drogy mířící z Latinské Ameriky do Evropy. Pokud se podaří „zabezpečit“ vstupní článek v podobě zkorumpovaného úředníka, droga může poté volně proudit napříč Evropou – do Francie, Německa, České republiky, nebo i do Skandinávie.

Tímto způsobem se ideály otevřených hranic a volného pohybu stávají nástrojem, který zločinci využívají proti samotné Evropské unii.

Případ Óscara Sáncheze Gila je nejen justiční kauzou, ale především zrcadlem systémových slabin, které existují napříč evropským prostorem. Nalezení obrovské hotovosti a rekordní záchyt drog ve stejném období by měly být impulzem k hlubší reflexi:

Ať už budou výsledky vyšetřování jakékoli, jeden fakt zůstává: i jediný úředník na klíčové pozici může ovlivnit bezpečnost celé Evropy. A právě proto by tento případ měl rezonovat napříč celou unií – ne jako ojedinělá skandální událost, ale jako vážné varování před tím, co se může stát, když systém selže zevnitř.