Článek
Ruská ekonomika se více než čtyři roky po zahájení války na Ukrajině dostává pod stále větší tlak. Přestože Moskva dlouhou dobu tvrdila, že západní sankce nemají na zemi zásadní dopad, současná čísla ukazují jiný obrázek. Rozpočet se dostává do stále hlubšího schodku, inflace zůstává vysoká, úrokové sazby dusí podniky a rezervy se postupně tenčí. Mezi ekonomy proto sílí debata, zda se Rusko nepřibližuje největší finanční krizi od rozpadu Sovětského svazu.
Nejde přitom o klasický bankrot ve smyslu okamžitého kolapsu státu. Rusko stále disponuje významnými přírodními zdroji, vybírá daně a má příjmy z vývozu ropy, zemního plynu či dalších surovin. Problém ale spočívá v tom, že náklady rostou mnohem rychleji než příjmy.
Největší zátěží jsou rekordní vojenské výdaje. Obrana a bezpečnost dnes tvoří historicky nejvyšší část ruského státního rozpočtu. Stovky miliard dolarů míří na výrobu zbraní, munice, výplaty vojáků i obnovu vojenské techniky. Tyto peníze pak chybějí ve zdravotnictví, školství, infrastruktuře nebo sociálních programech.
Dalším problémem jsou sankce, které výrazně komplikují obchod se Západem. Rusko sice našlo nové odběratele především v Číně, Indii nebo dalších asijských zemích, musí jim ale často prodávat ropu se značnou slevou. Zatímco před válkou inkasovalo za barel světové ceny, nyní bývají příjmy citelně nižší. To se přímo promítá do státní pokladny.
Výrazně utrpěl také přístup k moderním technologiím. Omezení dovozu pokročilých čipů, strojů nebo průmyslových zařízení zpomaluje výrobu a komplikuje modernizaci celé ekonomiky. Řada firem je nucena nahrazovat západní produkty dražšími alternativami nebo méně kvalitním domácím vybavením.
Problém představuje i odliv pracovních sil. Od začátku války odešly ze země statisíce lidí, mezi nimi mnoho kvalifikovaných odborníků z oblasti IT, vědy nebo techniky. Další část mužské populace byla mobilizována nebo dobrovolně vstoupila do armády. Firmám tak chybějí zaměstnanci a mzdy rostou rychleji než produktivita.
Vysoká inflace navíc snižuje kupní sílu obyvatel. Přestože vláda opakovaně zvyšuje platy některým státním zaměstnancům i důchody, ceny potravin, služeb a bydlení rostou rychleji. Centrální banka proto drží velmi vysoké úrokové sazby, aby zdražování alespoň částečně zabrzdila. To však zároveň prodražuje úvěry domácnostem i podnikům a zpomaluje investice.
Na stále větší tlak naráží také státní rozpočet. Pokud příjmy z exportu nestačí pokrýt výdaje, musí vláda čerpat rezervy nebo si půjčovat. Rusko sice stále disponuje Národním fondem bohatství, jeho likvidní část se ale během posledních let výrazně zmenšila. Část rezerv navíc zůstává zmrazená v zahraničí v důsledku západních sankcí.
Řada ekonomů upozorňuje, že současný model fungování ruské ekonomiky je dlouhodobě obtížně udržitelný. Vysoké vojenské výdaje sice krátkodobě podporují průmyslovou výrobu a zaměstnanost, nevytvářejí však skutečné bohatství. Po skončení výroby zbraní nevznikají nové silnice, nemocnice ani technologické firmy, které by zvyšovaly produktivitu celé ekonomiky.
Navzdory těmto problémům většina analytiků nepředpokládá, že by Rusko v nejbližší době vyhlásilo klasický státní bankrot. Země má stále příjmy z exportu surovin, nízký veřejný dluh v poměru k HDP a možnost financovat část výdajů z domácích zdrojů. To jí poskytuje větší odolnost než mnoha jiným státům.
Skutečné riziko spočívá spíše v postupném ekonomickém vyčerpávání. Pokud budou vojenské výdaje zůstávat na současné úrovni a sankce nepoleví, bude muset vláda hledat další peníze. To může znamenat vyšší daně, další zadlužování, omezení sociálních výdajů nebo intenzivnější využívání rezerv.
Ekonomové upozorňují, že podobné procesy nebývají viditelné ze dne na den. Státy obvykle nekrachují náhle, ale postupně ztrácejí schopnost financovat svůj běžný provoz bez mimořádných opatření. V případě Ruska bude rozhodující především vývoj cen ropy, délka pokračujícího konfliktu, účinnost sankcí a schopnost země nacházet nové obchodní partnery.
Mluvit dnes o tom, že Rusko je již na pokraji bankrotu, by proto bylo nepřesné. Mnohem výstižnější je konstatování, že ruská ekonomika čelí nejsilnějšímu tlaku za poslední desetiletí. Každý další rok vysokých válečných výdajů, omezeného přístupu k technologiím a slabších příjmů z exportu bude její finanční situaci dále zhoršovat. Otázkou tak není jen to, zda Rusko dokáže financovat současný model fungování, ale především jak dlouho jej bude schopno udržet bez výrazných ekonomických a sociálních důsledků.
