Vlastní bydlení do 30 let? Není to sen

Vlastní bydlení se dnes pro mnoho mladých lidí zdá jako nedosažitelný cíl. Ceny bytů rostou, hypotéky jsou drahé a představa, že si člověk kolem třicítky koupí vlastní nemovitost, připadá mnohým jako něco, co bylo možné jen pro předchozí generace.

Jenže cesta k vlastnímu bydlení nezačíná u realitních kanceláří, prohlídek bytů ani žádosti o hypotéku. Začíná mnohem dříve. Ve chvíli, kdy si člověk řekne: Chci jednou vlastní bydlení a jsem ochoten tomu přizpůsobit své finance.

Právě první roky po dvacítce mohou být rozhodující. Člověk často ještě nemá velké závazky, nemusí splácet úvěry a může si vytvořit finanční základ, který mu později otevře dveře k hypotéce.

Mnoho lidí si řekne: Nikdy nenašetřím milion korun. Když se ale velký cíl rozdělí na malé kroky, najednou začne být mnohem reálnější.

Představme si jednoduchý plán.

Cíl: Za 10 let našetřit 1 000 000 Kč.

To znamená:

Najednou už nejde o abstraktní milion. Jde o konkrétní částku, kterou člověk potřebuje každý měsíc odložit stranou.

Samozřejmě ne každý ve dvaceti vydělává tolik, aby mohl bez problémů odkládat osm tisíc měsíčně. Právě proto je důležité nezačínat otázkou kolik mám dnes, ale spíše kam se můžu během několika let posunout.

Růst příjmu, změna práce, získání nových dovedností nebo vedlejší příjem mohou znamenat mnohem větší rozdíl než samotné šetření.

Mnoho lidí stráví roky čekáním na lepší dobu. Říkají si, že začnou spořit, až budou více vydělávat. Až dostanou lepší práci. Až bude levnější bydlení.

Jenže často utečou roky a člověk zjistí, že je stále na stejném místě.

Finanční plán funguje hlavně díky času. Člověk, který začne ve 20 letech, má obrovskou výhodu oproti někomu, kdo začne řešit bydlení až ve 30 nebo 35 letech.

Nejde jen o samotné úspory. Jde také o vytvoření návyku. Pokud se člověk naučí pravidelně odkládat část příjmu, bude mít později mnohem jednodušší cestu k hypotéce.

Jedna z nejtěžších věcí, kterou mnoho lidí nechce slyšet, je realita lokality.

Pokud má člověk průměrný příjem, může být vlastní byt přímo v centru Prahy extrémně náročný cíl. Ale to neznamená, že vlastní bydlení není možné.

Možná řešením není vzdát se snu, ale změnit místo.

Města v okolí Prahy mohou nabídnout výrazně dostupnější bydlení a přitom stále umožnit každodenní dojíždění.

Například:

Rozdíl v cenách nemovitostí může být obrovský. Byt, který je v Praze finančně nedosažitelný, může být v menším městě reálným cílem.

Samozřejmě znamená to určité kompromisy. Více času na cestě, menší výběr služeb nebo jiný životní styl. Ale právě ochota udělat kompromis často rozhoduje o tom, kdo se k vlastnímu bydlení dostane.

Často se říká, že dnešní mladí lidé už na vlastní bydlení nemají šanci. Realita je ale složitější.

Ano, nemovitosti jsou drahé. Ano, cesta k vlastnímu bytu je těžší než před desítkami let. Ale rozdíl mezi lidmi, kteří se k bydlení přiblíží, a těmi, kteří to vzdají, bývá často v přístupu.

Jeden člověk ve dvaceti začne pravidelně spořit, vzdělává se, hledá lepší příjem a přemýšlí dlouhodobě.

Druhý člověk utratí všechno, co vydělá, a ve třiceti začne řešit, proč nemá žádné úspory.

Rozdíl nevznikne za jeden rok. Vzniká postupně.

Vlastní bydlení není pouze otázkou toho, kolik peněz člověk vydělává. Je také otázkou rozhodnutí, disciplíny a ochoty přizpůsobit svůj život určitému cíli.

Protože největší výhodu má ten, kdo začne včas.

Ne až bude mít ideální příjem. Ne až budou levnější byty. Ne až bude správná chvíle.

Ale dnes.