Článek
Kolony nejsou na našich cestách nic příjemného. Jakmile se do nich dostaneme, musíme počítat s určitým zdržením. Mnozí řidiči si ale jízdu v kolonách ještě zbytečně komplikují. To vede k tomu, že mohou do cíle přijet podstatně později než všichni ostatní. Kdo se nechce zařadit mezi ně, měl by znát základní pravidla jízdy v koloně. A vyvarovat se chyb, které vedou pouze ke zbytečnému zdržení.
Někdy to ale v kolonách vypadá, jako by lidé, co tam stojí a popojíždějí, snad ani neměli řidičský průkaz. Jako by seděli poprvé v autě nebo jako by se poprvé v životě dostali do kolony. Normálnímu, zkušenějšímu řidiči se pak musí ježit vlasy na hlavě, když vidí, co někteří vyvádějí.
Střídání pruhů
Kolony jsou často ve městech, ale například i na dálnicích. Tedy na místech, kde je hned několik jízdních pruhů. Pokud jde o kolonu mimo město, neplatí, že by levý pruh musel být tím rychlejším, určeným k předjíždění. V době kolon je situace brána jako souběžná jízda. Mnoho řidičů se tak snaží zrychlit své tempo tím, že stále přejíždějí z jednoho pruhu do druhého a střídají je. Bylo však několikrát prokázáno, že tento postup je spíše kontraproduktivní a v konečném důsledku dojde k většímu zdržení.
Ale i kdyby se to některým tisíckrát omílalo, stejně budou přejíždět sem a tam jak smyslů zbavení. Rozjede se pravý pruh, hned to tam pošlou. Zastaví se, rozjede se druhý, přejedou do něj. A takhle stále dokola, riskantně, neohleduplně, ve snaze nad kolonou vyhrát. Ale ono to nejde. Tohle přejíždění k ničemu nevede.
Jízda brzda – plyn
Jízda v koloně má být především plynulá. Ale i s tímhle mají někteří problém. Jakmile se kolona rozjede, oni stojí. Čekají, vzdálenost před nimi se zvětšuje. A oni pořád nic. A pak najednou konečně zařadí, dupnou na to, vystřelí jak smyslů zbavení. Jedou rychle, až moc, aby nakonec museli dupnout na brzdu a zase zastavit. Má to smysl? Ne, nemá to žádnou logiku. Správné je vyrazit s klidem, udržovat pomalejší, konstantní, plynulou rychlost.
Nedodržování vzdálenosti
Charakteristikou kolon je často to, že se z ničeho nic proud vozidel rozjede, ale za pár okamžiků se znovu brzdí. Mnohdy velmi prudce. Je proto namístě nechat si dostatečnou vzdálenost od vozidla před námi. Kdo to neudělá, nemusí brzdný manévr zvládnout. Dojde ke kolizi, a i když se k nehodě nebude volat policie, půjde o zdržení minimálně několik desítek minut. Když se policie volat bude, může být zdržení klidně v řádu několika hodin.
A proč lidé bezpečnou vzdálenost nedodržují? Je to jednoduché a vychází to z výše uvedeného. Prostě nechtějí, aby se jim tam vecpal nějaký arogantní řidič, co má potřebu přejíždět z jednoho pruhu do druhého. Každý motorista ví, že bezpečná vzdálenost je důležitá, ale právě kvůli těm, co kličkují a mění pruhy, je málokdo ochoten nechat si před sebou trochu více místa. A to se chápat dá.
Naschvály při zipování
Když kolona vzniká z důvodu překážky, kdy se proud vozidel sjíždí do jednoho pruhu, mělo by docházet k takzvanému zipování. Auta by se měla řadit průběžně na střídačku. Kdo však tento zip jakkoliv blokuje, riskuje nejen karambol, ale také zbytečné zdržení. Dojde k dupnutí na brzdy obou řidičů a z pozvolné jízdy je najednou špunt, který na pár vteřin zastaví celou kolonu. A čím více řidičů dělajících naschvály, tím hůře.
A bohužel těch naschválů je čím dál více. Co si budeme povídat, Češi zipovat prostě neumějí. Správné je dojet až k překážce, mít souvislé dva proudy vozidel a až na konci se sjíždět do jednoho pruhu. A realita? Jeden pruh je plný, druhý poloprázdný a ten, kdo jím profrčí, je považován za silničního piráta. A když chce zipovat, ostatní ho nepustí, troubí, blikají, gestikulují, kolona cuká, zastavuje, rozjíždí se. O nějaké plynulosti nemůže být řeč.
