Článek
Zlaté samoobslužné benzinky, kde si na automatu sám navolím, co chci tankovat, za kolik a jak budu platit. Pak už jen do auta napustím příslušné množství paliva, vezmu si lístek a můžu jet pryč. Ale klasická pumpa, to je dneska za trest. Když tam nemusím, tak tam nejedu. A po téhle mé poslední zkušenosti jsem si jistý, že to budu dodržovat, i kdyby mi palivo mělo dojít.
Jdu platit
Klasika, normálka. Přijedu ke stojanu, vystoupím, otevřu nádrž, vezmu tankovací pistoli, strčím ji do otvoru a začnu tankovat. Vzhledem k tomu, jak se ceny každý den mění a nikdo neví, jak to bude zítra nebo za týden, beru radši jen za 500. Buď na tom vydělám, nebo prodělám. Zase toho tolik nenajezdím, takže na týden mi to v pohodě dá.
Vypnu pistoli, ještě trochu tam nakapu, zaokrouhlím částku na rovnou pětistovku, zavřu nádrž, vrátím pistoli a jdu dovnitř. Zkontroluji číslo stojanu, ať obsluhu nezdržuji, zamířím do interiéru pumpy a šinu si to k pokladně. Číslo 4, nahlašuji obsluze. A čekám, že po mně bude chtít 500 Kč, já je předám, vezmu si lístek a půjdu pryč. Omyl!
Máme tohle, chcete tamto
Nahlašuji číslo stojanu a obsluha se mě ptá na věrnostní kartičku. Nemám, odpovídám a podávám jí pětistovku, protože přesně vím, kolik po mně bude chtít. Ale ona si ji nebere. Místo toho mi nabízí nějaké jídlo. Prý bagety, hot dog, něco sladkého – že je večer a mají slevy, jestli nechci svačinku. A já, ještě milý, odpovídám, že nechci.
Tak to zkouší přes losy, zda nezkusím štěstí, že prý třeba vyhraji. Ne, ani losy, odmítám. A co cigarety, nedocházejí vám? Jsem nekuřák, kroutím hlavou. A už vidím, jak mi chce ukazovat na regál s časopisy a nutit mi nějaké čtivo. To už mě klidným nenechává.
Chcete ty peníze, nebo ne?
Už si říkám, že ještě slovo a odejdu. Chcete ty peníze, nebo ne, ptám se dost naštvaně. Ano, 500 Kč to bude, říká mi obsluha. Podávám, beru si lístek, loučím se a odcházím. S pocitem, proč se to stalo, že se z čerpacích stanic stalo místo, kde se prodává prioritně vše ostatní, jen ne palivo. Já chápu, že se lidé rádi občerství, že kuřák si koupí, co potřebuje, že i časopis na zahnání nudy přijde vhod. Ale přece, kdo tohle chce, tak si o to řekne sám, nejsme snad nesvéprávní.
Chápu i to, že ta obsluha má v popisu práce to nabízet. Ale tak přece, když vidí, že mám v ruce pětistovku, kterou jí cpu, když vidí, že na první věc říkám ne a jsem dychtivý platit a jet, tak by to měla poznat. Takhle přišla o zákazníka, protože klasická pumpa bude místo, kam zajedu opravdu jen v nejnutnějším případě. Jezdím tam pro palivo, nechci si tam připadat jako v trafice nebo restauraci.
