Článek
Že lid v České republice nedává elektromobilům šanci, je známá věc. Jestli je primárně něco, s čím mají problém, jsou to určitě ceny elektromobilů. Ostatně, o tom už jsme se zmínili. Když je malý městský elektromobil dražší o čtvrt míče oproti spalovací verzi, není jediný logický důvod, proč si ho kupovat.
A druhá obava? Je to dojezd. Spousta lidí má prostě zafixováno, že jak auto neudělá aspoň 800 kilometrů na jeden zátah, je k ničemu. Reálně sice najedou pár desítek kilometrů denně, ale co kdyby přece najednou, z ničeho nic, potřebovali na jeden zátah zajet do Bibione nebo Splitu, že? K čemu jim potom ten „vysavač“, který ujede jen 300 km v ideálních podmínkách, vlastně bude.
Pojďte se přesvědčit
Argumentů k dojezdu padlo dost. A bylo to pomyslné házení hrachu na zeď. Zastánci spalováku jsou prostě přesvědčeni, že je dojezd a nutnost nabíjení bude omezovat. Tak to automobilky začínají zkoušet jinak. Dle hesla, ukázaná platí. Dávají možnost si za hodně dobrých podmínek elektromobil vyzkoušet.
A tímhle jsme se nechali zlákat i my. Staneme se na chvíli těmi, kteří se chtějí na vlastní kůži přesvědčit o tom, jestli jim elektromobil může vyhovovat, nebo ne. Kašleme na nějaké denní popojíždění do práce. Tady víme, že elektro prostě vyhovovat bude. Ale my ho chceme porovnat se spalovákem na těch delších jízdách, při těch celodenních výletech na druhý konec republiky, při těch našich spontánních nápadech ve stylu – za hodinu odjezd.
To chcete? Tak to nepůjde
Automobilka vás láká na to, abyste si ten elektromobil fakt vyzkoušeli, abyste zjistili, jak vám bude vyhovovat. Pravda, nechá si za to něco zaplatit, ale ceny začínající na 590 Kč za den pronájmu jsou víc než příznivé, když sedíte v novém autě. Takový výhodný pronájem vám žádná autopůjčovna nenabídne, ani kdyby se rozkrájela. Snad jen nějaký carsharing, kde sednete do dvacetileté vylítané vrány, u které doufáte, že vás doveze aspoň domů.
No, tak jdeme na to. Koukáme na nabídku na webu, obvoláváme dealerství v okolí a sdělujeme jim náš zájem a hlavně naše plány. Chceme se vžít do role obyčejných lidí, kteří chtějí den, dva cestovat v elektromobilu. Naplno, co nejdál to půjde. A všude slyšíme jenom drsnou pravdu, tvrdé odmítnutí. To chcete? Tak to nepůjde.
Jezděte málo, nebo zaplaťte
Znovu to zopakuji – pokud bychom se báli elektromobilu, tak hlavně z toho, jak zvládneme jeho dojezd a nabíjení. A to je přece věc, kterou by si člověk chtěl vyzkoušet. A že mu to daná automobilka umožní. Proč? Aby ho přesvědčila.
No, nás přesvědčila jen o tom, že snaha byla, ale dopadlo to jako vždycky. Proč? Protože je tam limit nájezdu. To, když nám v dealerství řekli, ťukali jsme si na čelo, kroutili hlavou a ptali se, jestli to jako opravdu myslí vážně. A prý ano, takové jsou podmínky. Ale najet víc samozřejmě klidně můžeme, jen si za to připlatíme. No teda, nabídka, která se neodmítá, vyloženě.
Každý to má jinak
Čekali bychom, že když je tahle akce tak promována, že aspoň ty podmínky budou sjednocené. Ne, spletli jsme se, tohle je očividně spíchnuté horkou jehlou. Nejenom že je výrazně omezený nájezd, ale dokonce se liší podle dealerství. V případě našeho teoreticky vybraného auta za 590 Kč na den bylo možné někde najet denně 120 km, jinde 100 km a jinde jen 80 km. Lišily se i ceny za kilometr v případě překročení. Někde jim stačily 3 Kč, jinde už chtěli 6 Kč a byla dealerství, kde jim nebylo blbé říct si o desetikorunu za každý překročený kilometr – zlatý Uber nebo Bolt, pomyslel jsem si…
Trapas na entou
Takže, abychom to shrnuli. Představte si, že si chcete zkusit, jaké to je s elektromobilem žít. Že si ho budete chtít za necelých 6 stovek půjčit a na vlastní kůži si vyzkoušet, jak nervní budete z klesajícího dojezdu, počasí, kolon a nabíječek. Asi nebudete balit řízky, zavařovat guláše a kupovat plechovky piv s tím, že vyjedete do Chorvatska. Ale tu Českou republiku projet chtít budete. Ať víte, jestli to ten elektromobil dá, nebo ne.
A přijdete a zjistíte, že s elektromobilem, který má papírový dojezd 376 km, vám dovolí najet jenom 80 kilometrů. Nebo 100, nebo 120, když trefíte jackpot. To je úplně jedno, kolik to bude. Auto vám dají s plnou baterkou, takže i když bude minus 20 stupňů, pojedete pilu a budete to rvát na dálnici v levém pruhu s plynem na podlaze, ten dojezd vám prostě dá. Nebudete mít šanci k té nabíječce dojet, nebudete mít možnost si to auto skutečně vyzkoušet, jako by bylo vaše a vy jste jeli na výlet.
S tímhle nájezdem dostanete v ideálním případě 2–3 hodiny, kdy s ním můžete jezdit. Trapas, jinak to ani nazvat nemůžeme. To je, jako by vás prodejce zahradní techniky přesvědčoval ke koupi sekačky, kterou vám půjčí na posekání metru čtverečného. Nebo by vás prodejce fotoaparátů lákal na jeho zapůjčení s tím, že zkušební fotku můžete udělat jen jednu, za těch nejlepších denních světelných podmínek.
Bude vše v pořádku, to víme všichni
Jeli jsme nakonec, nebo nejeli? No jasně, že nejeli. Dát skoro 6 stovek za to, že se můžeme 80 km projet v městském elektrickém autě? K čemu to? Dojezd nám dá, baterka nedojde, dobíjet, plánovat, cokoliv řešit nebude muset.
I když, možná jsme si ho půjčit měli. Teď nad tím přemýšlíme, že to mohlo být fajn. Mohli jsme tu napsat oslavnou ódu na to, jak jsme si na vlastní kůži díky vstřícné nabídce automobilky půjčili elektromobil a zjistili, že jeho dojezd, topení, spotřeba, pokles baterie a nabíjení nebyly absolutně žádný problém. Že to bylo skvělé, že ho hned kupujeme a dokonce nám těch 590 Kč odečtou z kupní ceny. Která je krásných, lidových 659 000 Kč.
