Článek
Elektrické koloběžky jsou velkým hitem především ve velkých městech. Napomáhají tomu i firmy, které je nabízejí ke krátkodobému zapůjčení. Stačí aplikace, zaplacení poplatku a každý může vyrazit.
A já k nim měl celkem kladný vztah. Nikdy se mi nestalo, že by mě koloběžkář nějak omezoval, ohrožoval. A celkem rád a často jsem služeb sdílených koloběžek využíval. Mnohdy to bylo rychlejší a cenově výhodnější než MHD. Stačila aplikace, naskenoval jsem kód, skočil na koloběžku, popojel, zaparkoval a bylo to. Pro dopravu po městě fajn nápad.
Pozor, jedu jako šílený
A tenhle můj pohled se změnil ve chvíli, kdy jsem měl první negativní zkušenost s uživatelem sdílené koloběžky. Ano, slyšel a četl jsem skoro denně, že jezdí jako šílenci, že se pohybují na chodníku, že jejich odhozené koloběžky blokují půl města. Ale jak říkám, já to nezažil, tak jsem to neřešil. Až do teď.
Jdu po chodníku, na své pravé straně a najednou, z poza rohu se vyřítí koloběžkář. Na chodníku, v plené rychlosti to do mě skoro napálí. Všimli jsme si jeden druhého na poslední chvíli. On lehce uhnul, já okamžitě odskočil směrem ke zdi domu. Myslím, že mě minul tak o centimetry. Kdybych neuskočil, sejme mě. A dost možná by mě zmrzačil. Protože když to někdo hrne nějakých 25 km/h, na vcelku velké, těžké koloběžce, je jasné jak bych já jako chodec dopadl.
Vždyť se nic nestalo
Ve vteřině jsem se vzpamatoval a hulákám na něj: Tak aspoň zastav a omluv se. Ale bez reakce, nic. Pokračoval zběsilým tempem dále. Takže jsem vytáhnul mobil, volám 156 a hlásím městské policii, co se mi stalo, kde se mi to stalo a že to chci řešit. Chvíli se s operátorem dohadujeme a já mám pocit, že mu to je jedno. Když použije slova, „že se mi vlastně nic nestalo a není si jistý co by měla hlídka na místě řešit“, vzdávám to. Odmítám se s jím bavit, vypínám hovor a zkusím to jinak.
Píši provozovateli těch koloběžek. Kde jsem, kolik je hodin, co se stalo. A žádám informace, jak se k tomu postaví. A výsledek? Univerzální odpověď, že je jim to líto, ale že nabádají každého uživatele, kde a jak má jezdit. A že toto je selhání jednotlivce, nic s tím neudělají a ani dělat nebudou. A že jsou rádi, že mi nic není.
Tak ještě píšu na magistrát. O tom, jak městská policie nechce nic řešit, o tom, jak se chová provozovatel koloběžek, se kterým mají smlouvu a jehož nešvary tolerují. A odpověď? Klasické bla, bla, bla, že je jim to líto, že nemohou nic dělat atd… No, čekal jsem snad jinou odpověď? Ne, nečekal.
Ode mě už ani korunu
Měl jsem je rád, propagoval je, toleroval. Ale od teď jim nenasypu ani korunu, i kdybych měl jít kilometry pěšky. Chápu a vím, že to bylo selhání jednotlivce. Ale vadí mi, jak se k tomu všichni staví. Jako by se nic nedělo, jako by se nic nestalo, jako by to bylo normální. Přitom se to děje a teď už jsem to zažil na vlastní kůži.
Stačilo by přitom jediné, začít to trochu víc řešit. Pár exemplárních trestů a ostatní by si hodně rychle rozmysleli, jestli budou jezdit jak mají, nebo jako šílenci. Stačilo by, aby se město, policie a provozovatel koloběžek zaměřil na nejčastější čtyři nešvary. Jaké?
Jízda po chodníku
Kde se smí na elektrické koloběžce jet? Odpověď je celkem jednoduchá. Je považována v podstatě za jízdní kolo. A tak se s ní smí jet jenom na silnici. Na chodníku zkrátka elektrická koloběžka nemá co dělat. Přesto jsou mnozí, kteří používají výhradně chodník. Často je důvodem, že se zde na elektrokoloběžce cítí bezpečněji než na silnici mezi auty.
Překračování rychlosti
Skutečně lze na homologované, výkonem omezené koloběžce překročit rychlost? Ano, je to reálné. I když taková koloběžka nejede více než 25 kilometrů v hodině, jsou místa, kde se musí jet pomaleji. Řeč je především o obytných zónách, kde je maximální povolená rychlost stanovena na 20 kilometrů v hodině. V praxi by koloběžku asi nikdo nepokutoval, ale porušení to je.
Nedávání znamení o změně směru
Na kole bychom měli dávat znamení o změně směru jízdy. A to levou nebo pravou paží. A protože na jízdu na koloběžce se pohlíží jako na jízdu na kole, měli bychom dělat to stejné. Vzhledem ke konstrukci koloběžek je ale toto v podstatě nemožné. Řídit elektrickou koloběžku pouze jednou rukou je značně nemožné. Proto lidé jedoucí na koloběžkách znamení o změně směru jízdy nedávají.
Jízda bez povinné výbavy
Na koloběžku se v praxi pohlíží jako na kolo. A s tím souvisí i prvky povinné výbavy. Tedy do 18 let by jezdec měl mít povinně přilbu. Také nelze zapomenout na nutnost používat odrazky, ale i světla na samotné koloběžce. Praxe však jasně ukazuje, že kdo na koloběžce vyrazí do provozu, málokdy povinnost konkrétní výbavy splňuje. Měl by však vědět, že může být pokutován.
