Měli jsme jet kamarádovým autem. Jakmile jsem otevřel dveře, šli jsme radši na autobus

Ať má každý auto, jaké chce. Chápu, že ne každý má peníze na něco novějšího, lepšího, dobrého. I starší auto poslouží, to je jasné. A bez ohledu na stáří auta by přece mělo být samozřejmé, že se o něj nějak starám, že o něj pečuji, že o něj dbám. A to píšu jako člověk, pro kterého je auto spíše dopravní prostředek než nějaký člen rodiny.

Ale trocha té péče by snad měla být samozřejmá. Občas ho umýt, uvnitř vysát nečistoty, otřít prach, vyvětrat. To vše jsou věci, které by měly být běžné a automatické. I když se o auto nechceme moc starat. Přece jenom nechceme být při každé jízdě ušmudlaní, nastydlí nebo mít pocit, že chytíme žloutenku. Ale očividně ne každý to tak má.

A proč to všechno píšu? Protože mám poměrně negativní zkušenost, co se týká údržby aut. Nedávno jsme mluvili s kamarádem o plánech na víkend, ukázalo se, že jede stejným směrem. My se synem jsme měli jet autobusem, on se svým synem měli jet autem. Tak se nabídl, že nás svezou, protože nám vesměs vyhovovaly i časy odjezdu.

Tak jsme vše domluvili, v daný den a čas byli na místě určení. A přesně na minutu přijel kamarád. Zastavil a já viděl, že tohle auto nebylo hodně dlouho umyté. No co, pomyslel jsem si, však špinavé jezdí úplně stejně jako čisté. Sáhl jsem na ušmudlanou kliku, otevřel dveře a doslova jsem se zhrozil.

Po otevření dveří mě čekal šok. Na zemi byl nános odpadků. Ale všech. Lahve, obaly od sušenek, kelímky od kávy, mezi tím nějaké pečivo. Mám tu trochu nepořádek, toho si nevšímejte, zaznělo od sedačky řidiče. No, to bych ještě nějak překousl. Ale nešlo jen o ten chlívek. Ty potraviny docela hnily a způsobovaly zápach. A ten se mísil s cigaretovým kouřem, jako by si někdo v autě těsně předtím dopřával cigaretku. A já měl jasno.

My jdeme radši na autobus, vysoukal jsem ze sebe. Práskl jsem dveřmi, vzal syna a šel směrem k zastávce. Kamarád vyběhl s tím, že to uklidí, ať chvíli počkáme. Ale já jen zakroutil hlavou, zamával a šel na bus. Tohle teda ne. Nejsem nějak přehnaný na hygienu, ale do něčeho takového nastoupit a jet, to nikdy. Vždy jsem říkal, že veřejná doprava je celkem špinavá, ale po téhle zkušenosti s kamarádovým autem musím říct, že je sterilní jak operační sál.

Já nevím, ale když bych někomu nabízel, že ho svezu, tak to auto trochu uklidím, když už jsem čuně. Vyhodím odpadky, vezmu vysavač, vyvětrám. A on ne, ještě se tomu směje. To je jako pozvat někoho domů a mít tam smrad z cigaret a neuklizeno. Já to nechápu, ale vím jedno. S tímhle člověkem už nejen že do auta nikdy nesednu, ale budu se bát mu i podat ruku. Však jak to proboha může vypadat u něj doma? Radši nevědět.