Článek
Když jsem kupoval elektromobil, hleděl jsem na rychlost nabíjení. Když jsem té rychlosti nikdy nedosahoval, zajel jsem do servisu. A hlásil poruchu v rychlosti nabíjení. Mechanici se mi doslova vysmáli s tím, že hodnoty, které mám uvedeny v papírech, nesmím brát tak doslova. Že auto touhle rychlostí nabíjet sice umí, ale jen za těch nejideálnějších podmínek.
Není to reálné
Myslel jsem si, že na nabíječkách budu vzhledem k parametrům svého vozu jen chvíli. „Papírové hodnoty rychlosti nabíjení vašeho elektromobilu nejsou reálné,“ řekli mi v servisu. „Počítejte s tím, že nabíjet budete pomaleji, a tedy mnohem déle. Vliv na to má celá řada parametrů. V první řadě už samotná nabíječka, která nemusí mít vždy garantovaný výkon.“
A potom tu jsou třeba problémy s teplotou. A to jak teplotou vzduchu, tak i teplotou samotné baterie, kterou chci nabíjet. A zapomenout prý nesmím ani na to, na kolik mám baterii aktuálně nabitou. Nejlépe se nabíjí skoro prázdná, čím více energie v ní je, tím to může být pomalejší.
Těžko vytvořím ideální podmínky
Několikaminutová debata v servisu vedla k tomu, že ideální podmínky pro nabíjení svého elektromobilu jenom těžko vytvořím. Když budu věřit, že to zvládne nabíječka, musel bych k ní přijet v optimálním počasí s dobře zahřátou baterkou. A to ještě ve stavu, kdy je akumulátor téměř prázdný.
To se dost vzdaluje realitě mých jízd. Jezdím po celý rok, i v zimě. Jezdím klidně, ne agresivně, takže jízdou baterku nezahřeji. A potřebuji nabíjet, když chci já. Tam, kde chci udělat pauzu a kde je nabíječka. Ne až ve chvíli, kdy v autě je jenom pár jednotek procent energie.
Zvykněte si
Lepší radu pro mě neměli. Já to chápu, patrně žádná lepší v tuhle chvíli opravdu není. Prostě si budu muset zvyknout, že ta skvělá rychlost nabíjení mého auta zůstane jen na papíře a já budu doufat, když se k ní někdy výjimečně na nabíječce přiblížím.
