Článek
Zkuste si ten kontrast: Ráno si v aplikaci objednáte jídlo, které vám za dvacet minut přiveze kurýr navigovaný umělou inteligencí. Pak jdete na úřad, kde vás přivítá ticho, pach starých šanonů a cedule „přijďte ve středu“. Máme rok 2026, technologie kolem nás dělají zázraky, ale náš stát se chová, jako by internet byl pořád jenom takový divný módní výstřelek. Proč raději platíme tisíce nových lidí u přepážek, místo abychom ten systém prostě opravili?
Moderní mladý člověk v pasti razítek
Stát teď rozjel kampaň „Pracuj pro stát“. Snaží se nalákat mladé lidi, aby šli dělat úředníky. Ale ruku na srdce – co tam ty lidi čeká? Představte si dvacetiletého kluka nebo holku, co s pomocí AI napíšou kód nebo vyřeší složitou analýzu za pár minut. Pak přijdou do práce, kde musí osm hodin denně ručně přepisovat údaje z papírových žádostí do systému, který vypadá jako z minulého století. To není práce, to je za trest.
Místo aby stát využil to, co už dávno umíme – nechat stroje dělat tu nudnou, repetitivní práci – raději buduje armádu lidí, kteří fungují jen jako „živá tiskárna“. Je to plýtvání talentem, časem a hlavně našimi penězi.
Proč to AI ještě nevyřešila? Protože se to nehodí
Umělá inteligence by dneska zvládla většinu té úřední „mravenčí práce“ levou zadní. Povolení, dotace, změny v registrech – to všechno by mohlo fungovat na pozadí, zatímco vy spíte. Jenže kdyby to fungovalo samo, najednou by se ukázalo, že půlka těch kanceláří je prázdná.
A to je ten kámen úrazu. Pro politiky je jednodušší slíbit nová pracovní místa (i když jsou zbytečná), než přiznat, že svět se změnil. Je pohodlné mít systém, ve kterém se můžete vymluvit na to, že „paní u přepážky má zrovna dovolenou“. V digitálním světě totiž neexistují výmluvy, jen výsledky. A těch se státní aparát bojí nejvíc. Žijeme v digitálním švindlu – navenek moderní aplikace, uvnitř stále ten stejný zaprášený šanon.
Jde to i jinak: Lekce z Estonska a Singapuru
Zatímco my se v roce 2026 stále dohadujeme, jestli potřebujeme další tisíce úředníků, v Estonsku už v podstatě zapomněli, jak úřad vypadá zevnitř. Digitalizovali 99 % všech služeb. Jediné, co tam elektronicky nevyřídíte, je svatba a rozvod – všechno ostatní, od daní po založení firmy, trvá pár minut na mobilu. Stát tam funguje jako tichý servis na pozadí, ne jako překážková dráha.
A Singapur? Ten už je ještě dál. Tamní systém „Smart Nation“ používá umělou inteligenci k tomu, aby lidem život usnadňoval, ne komplikoval. AI tam předvídá potřeby občanů, řídí dopravu a úřední agendu odbavuje bleskově. Rozdíl mezi námi a jimi není v tom, že by měli lepší počítače. Rozdíl je v tom, že pochopili jednu zásadní věc: Stát tu není od toho, aby zaměstnával lidi v kancelářích, ale aby lidem šetřil čas.
Chceme služby, ne fronty.
V roce 2026 bychom už neměli být v roli prosebníků, co s čepicí v ruce čekají, až se na ně u okénka dostane řada. Chceme stát, který funguje jako moderní aplikace – rychle, neviditelně a efektivně. Každý zbytečný úředník, kterého stát dneska nabere do zastaralého procesu, jsou peníze, které nám budou chybět ve zdravotnictví nebo na školách pro naše děti.
Je čas přestat krmit tenhle papírový skanzen a začít konečně žít v 21. století. Protože zatímco my razítkujeme, zbytek světa už dávno letí dál.
