Článek
Příběh panenky v kočárku (kolem let 1840–1850).
V Muzeu hraček Stuchlíkovi mohou návštěvníci objevit mnoho pokladů z minulosti.
Jedním z nejzajímavějších je starý kočárek americké firmy Whitney, z období kolem roku 1880.
Když se do něj člověk zadívá blíž, uvidí v něm sedět ještě starší panenku, která pochází přibližně z poloviny 19. století.
Panenka má jemnou voskovou hlavičku s drobnými prasklinkami, skleněné modré oči a pravé blond lidské vlasy. Její kožené tělíčko bylo kdysi ušito s velkou péčí, aby vydrželo dlouhé roky dětských her.
Sedí klidně, s rukama podél těla, jako by trpělivě čekala na další návštěvníky.
Podle vyprávění patřila tato panenka malé dívce, která ji měla velmi ráda. Každý den ji vozila v kočárku na procházky, ukazovala jí svět a svěřovala se jí se svými dětskými radostmi i starostmi. V tehdejší době byly panenky pro děti často nejen hračkou, ale i věrnou společnicí.
Když dívka dospěla, panenka zůstala jako tichá vzpomínka na její dětství.
Dnes připomíná návštěvníkům, jak si děti hrály před více než sto lety a jak důležitou roli měly hračky v jejich životě.
Mnozí lidé si panenky v kočárku všimnou jako první. Působí klidně a mile — jako by vítala každého, kdo k ní přijde. Děti se u ní často zastaví a tiše si ji prohlížejí a někdy se na ni i usmějí. Není divu — panenka se postupně stala jedním ze symbolů muzea hraček a připomínkou krásných vzpomínek na dětství.
Dodnes tak sedí ve svém kočárku, chrání staré příběhy a těší se na každé nové setkání s návštěvníky.
Za Muzeum hraček Stuchlíkovi Michaela Bousová DiS.
