Článek
Nadprůměrně teplý říjen již skončil a vystřídal jej poněkud chladnější listopad. Na některých domech stále ještě lze spatřit halloweenskou dekoraci, ale obchodní domy a náměstí začínají oblékat vánoční kabátek, ostatně v regálech supermarketů stojí vyrovnané řady Mikulášů, kolekcí a kalendářů leckdy už od září. Nebude trvat dlouho a v obchoďácích i na ulicích, které budou lemovány stánky s punčem, se budou rozléhat jak známé melodie od Mariah Carey, Johna Lennona, tak i tradiční české lidové koledy. Byla by však škoda brát listopad jako „plonkový“ měsíc před adventem a nepřipomenout si některé české tradice, či osobnosti, které jsou s ním spjaty.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni –lidová pranostika, která nám říká, že v tento den, který je v kalendáři označený čtyřmi jedničkami, můžeme očekávat první sníh. Při pohledu z oken je jasné, tato lidová moudrost bohužel pro dnešní dobu neplatí. Sice se opravdu ochladilo a přivítalo nás typicky sychravé podzimní počasí, ale prvního sněhu se tento týden ještě nedočkáme. Navíc podle meteorologů ani prosinec na tom nebude lépe a opět nás čekají Vánoce na blátě. Jak vůbec toto rčení vzniklo a kdo vůbec byl ten muž, jehož svátek si spousta lidí připomíná pečenou husou či bílým vínem?
Co se týče jeho původu, různé zdroje uvádějí, že se narodil v roce 316 či 317 jako syn římského vojáka ve městě Sabaria na území dnešního Maďarska. Udává se, že otec si pravděpodobně přál, aby syn šel v jeho stopách, a proto ho pojmenoval po Martovi, bohu války. Osud však rozhodl jinak. S rodiči se odstěhoval do severní Itálie, kde se prožil většinu svého mládí a seznámil se zde s lidmi, kteří praktikovali křesťanskou víru, nejvíce ho zaujali poustevníci pocházející z Egypta a Sýrie. Již v deseti letech se začal potají připravovat na křest. Rodiče toto jeho nadšení samozřejmě nesdíleli a na přání otce začal v patnácti letech (o dva roky dříve, než bylo tehdejším zvykem) sloužit v armádě.
V armádě však možná překvapivě sklízel úspěchy a podařilo se mu dosáhnout povýšení na důstojníka. Ale ani přes slibnou vojenskou kariéru se nevzdal křesťanské víry. Jako všichni vyšší důstojníci k sobě měl přiděleného sluhu, ale fungovalo to spíše naopak – Martin spíše vypomáhal jemu, například mu čistil boty. Další z příběhů vypráví o jeho setkání se žebrákem – zrovna kontroloval hlídky, když v tom u městské brány ho oslovil polonahý muž, třesoucí se zimou a prosící o almužnu. Martinovi se chudáka, trpícího venku v tomto nečase zželelo, bohužel u sebe neměl žádné peníze. Svlékl tedy svůj vojenský plášť, rozťal ho na dvě poloviny a jednu mu daroval. Prý kvůli tomu, že jedna polovina je majetkem armády a je povinen ji na konci služby vrátit, s druhou polovinou však může naložit dle svého uvážení. Tu noc se mu ve snu zjevili andělé a Ježíš Kristus oděný v polovině toho darovaného pláště a pronesl andělům slova: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Část pláště, který si Martin ponechal se později stala relikvií a byla prý původně uchovávaná ve schránce, kterou nazývali pro tento účel capella (latinské cappa znamená plášť, později z toho byl odvozen výraz kaple, anglicky chapel).
Na Velikonoce v r. 339 se jeho sen splnil a přijal svátost křtu. Dále toužil stát se mnichem, ale čekalo jej ještě mnoho let v armádě. V r. 357 Římané, v čele s císařem Juliánem, vedli válku s německým kmenem Alemanům. Před bitvou u Worms na břehu řeky Rýn byla pro zvýšení morálky vojákům nabídnuta odměna, Martin ji ovšem odmítl s prohlášením, že bojovat nechce. „Postavte mě do čela armády, bez zbraně a brnění, já však již meč netasím. Jsem vojákem Kristovým“. Velitel to vnímal jako zradu a zbabělost a nechal jej za to zavřít. Na druhý den mu ovšem vyhověl a poslal ho do čela vojska neozbrojeného. Stalo se však něco nečekaného, těsně před bitvou dorazili poslové s tím, že druhá strana žádá mír. K bitvě tedy nakonec vůbec nedošlo. Po této události Martin mohl konečně opustit vojenskou službu.
Nejprve se učil u sv. Hilaria, biskupa z Poitiers, který ho přesvědčil, aby se nechal vysvětit na exorcistou, což je kněz vykonávající na rituály u lidí, kteří jsou nemocní či považovaní za posedlé. Brzy na to se vydal za svými rodiči, aby je přemluvil, aby se také nechali pokřtít, údajně to dostal ve snu jako Boží příkaz. Cestou ho však přepadli lupiči, zamýšleli jej okrást a zabít. Martin s nimi začal rozmlouvat o Bohu, přesvědčil je, aby se také stali křesťany a propustili ho. Údajně se také setkal se samotným Ďáblem, ale i jemu se dokázal ubránit. Ke křesťanské víře se mu nakonec podařilo obrátit pouze jeho matku. Měl ovšem problém s tamními náboženskými představiteli, proto se musel odstěhovat nejdříve k Milánu, posléze na ostrov Isola d’Albenga v Ligurském moři, kde žil jako poustevník.
Později se vrátil i se svými příznivci do Poitiers, kde založili klášter Liguge. Zde prý došlo k dalšímu zázraku, jeden muž zemřel ještě před tím, než se stihl nechat pokřtít, Martin se nad jeho tělem několik hodin modlil, muž ožil a žil ještě mnoho let poté. Po úmrtí biskupa Lidoria byl zvolen novým biskupem, od té doby byl znám jako Martin z Tours. Pověst říká, že se tomu nejdříve bránil a schoval se mezi husy, ty ho však svým kejháním prozradily. Jiná verze zase vypráví, že ho husy vyrušovaly během kázání. Ať tak či tak, většina lidí jeho svátek proto slaví pečenou husou.
Dále Martin pokračoval v šíření křesťanství a bojoval proti pohanské víře, například ničil stromy, které uctívali pohané. K tomu se váže další zázrak. Chtěl nechat pokácet posvátnou borovici, ale pohanský náčelník s tím souhlasil pouze pod podmínkou, že se Martin postaví, kam mu určí a vydrží tam. Martin souhlasil a nechal se pohany přivázat k místu, na které měla borovice spadnout. Martin však pouze udělal rukou znamení kříže a strom zázračně spadl na druhou stranu. Jindy zase Martin nechal zbořit pohanský chrám u Autunu, jeden muž z rozzuřeného davů lidí se za to na něj vrhnul s mečem v ruce. Martin však pouze obrátil s odhalenou vypnutí hrudí, muž náhle padl zpět a prosil za odpuštění.
Martin se dožil vysokého věku, zemřel okolo 80 let 8. listopadu v Candes, 11. listopadu se konal v Tours pohřeb. Dodnes si proto v tento den lidé po celém světě připomínají jeho památku.
Zdroje:
KALTOUN, Martin. Svatý Martin aneb Začalo to Martem. Online. In: Valka.cz 1. 11. 2011. Dostupné z: https://www.valka.cz/14205-Svaty-Martin-aneb-Zacalo-to-Martem#:~:text=Mars%2C%20zn%C3%A1m%C3%BD%20dnes%20jako%20%C5%99%C3%ADmsk%C3%BD%20b%C5%AFh%20v%C3%A1lky%2C%20byl,Maris.%20Z%20n%C4%9Bj%20vznikl%20v%20latinisovan%C3%A9%20form%C4%9B%20Mars. [citováno 2023-11-11].
CHLUMSKÝ, Jan. sv. Martin. Online. In: Catholica. Dostupné z: https://catholica.cz/?id=4828
