Článek
Co Čech, to …
Dost často slýchám od cizinců větu: „co Čech, to muzikant“. Znám však spoustu Čechů, jejichž zpěv i myši vyhání. Tuto větu bych raději uvedl do pravděpodobnější formy: „co Čech, to houbař“. Rád vzpomínám na své mládí, kdy jsem na houby chodíval se svým strýcem. Naučil jsem se dokonale houby rozeznávat, hledat pod mechem malé „octové hříbky“, odkrojky z hub zahrabat do země a spoustu dalších užitečných rad.
Vzpomínám si, jak jsem jednou kopl do houby, která z dálky vypadala jako hříbek. Strýc mne pokáral a vysvětlil, že do hub, které neznáme, nekopeme. „Tuto houbu může vyhledávat jiný houbař, který ji dobře zná a pochutná si na ní.“ Potom ukopnutou houbu zvedl a napíchl na suchou větvičku smrku. „Takhle to bude vypadat lépe,“ řekl. „Houbička na stromě uschne a v zimě, až bude hodně sněhu, pochutná si na ni třeba veverka.“
Od těch dob do žádné houby nekopu. Pokaždé v lese obdivuji nádheru a malebnost jakékoliv houby, třeba i prašivek. Představte si, jak vycházející slunce vrhá dlouhé stíny stromů do paseky, kde v měkoučkém mechu, pod hustým smrkem, sedí nádherná rodinka muchomůrky červené. Opravdu úchvatná podívaná, která stojí za to se na chvilku zastavit.
Mnoho cizinců nám Čechům, závidí ty krásné hluboké lesy, malebné paseky, lesní potůčky s kapradím, skalnatá lesní panoráma i nádherné scenérie lesních rybníčků. Projel jsem mnoho zemí, ale u nás jsou lesy nejkrásnější. Představte si to trpké rozčarování, při vstupu do lesa, po houbaři vandalovi. Většina hub, které nezná, jsou ukopnuty či rozdupány a krása i malebnost lesa je hned ta tam. Jediné, co mne v tu chvíli napadne, začít dělat velkou spíž pro veverky. Nejsem si však úplně jist, zda suché houbičky zvířata v zimě pojídají.
Až zase někdy půjdete do lesa na houby, zkuste se kolem sebe více rozhlížet a vnímat krásy našich českých lesů. Myslím si, že i prašivky se vám potom začnou líbit. Moudrý historický zákon našich předků, volný vstupu do lesních porostů a možnost volného sběru lesních plodů, nám závidí mnoho cizinců. Vychutnávejme společně lesní neporušenou krásu i nádherné lesní ticho, jako velký „Český poklad“. Až někdy najdete ukopnutou houbu, píchněte ji na nejbližší strom. Třeba v zimě uvidíte i tu veverku, která si pro ni přijde. JAM
