Proč dlabeme dýně a zapalujeme svíčky? Příběh Halloweenu a Dušiček

Když se řekne Halloween, většina z nás si představí americké filmy, vydlabané dýně, strašidelné kostýmy a děti obcházející domy s otázkou Trick or treat? Jenže kořeny tohoto svátku najdeme mnohem blíž – v Evropě.

S Halloweenem se spojuje především starý keltský svátek Samhain, který se slavil na konci října a označoval přechod do temnější části roku. Pro tehdejší obyvatele byl tento čas spojený s koncem sklizně, příchodem zimy a také s představou, že hranice mezi světem živých a mrtvých je tenčí než jindy. S podobnými představami se pojily různé obřady, ohně a ochranné zvyky.

Přesný původ dnešního Halloweenu ale není tak jednoduchý, jak se někdy píše. Postupně se v něm propojily starší lidové tradice, křesťanské svátky a zvyky, které se v dalších staletích vyvíjely.

Samotný název Halloween vznikl z anglického All Hallows’ Eve, tedy předvečera svátku Všech svatých, který připadá na 1. listopadu. Halloween se slaví 31. října.

A jak se z evropských zvyků stal tak výrazný americký svátek? Do Spojených států ho v 19. století přinesli mimo jiné irští přistěhovalci. V novém prostředí se tradice postupně proměnila a ve 20. stol. se Halloween začal slavit v podobě, kterou známe dnes.

Sama jsem měla možnost zažít pravý americký Halloween, když jsem kdysi žila v Chicagu. A můžu potvrdit, že Američané to opravdu umějí pojmout ve velkém. Nejde jen o pár dýní na zápraží. Výzdoba domů, zahrad i celých ulic, kostýmy a přípravy na dětské koledování dokážou proměnit běžnou čtvrť v úplně jiný svět. Je vidět, že pro mnoho rodin je Halloween velká událost, na kterou se těší a kterou si užívají společně.

Když pak člověk vidí, jakou pozornost tomu Američané věnují, pochopí, proč se tento zvyk rozšířil prostřednictvím filmů a populární kultury i do dalších zemí.

Vydlabané lucerně se anglicky říká Jack-o’-lantern a váže se k ní stará irská legenda. Vypráví o lakomém a vychytralém Jackovi, který několikrát přelstil samotného ďábla.

Když Jack zemřel, nemohl do nebe, ale kvůli svým skutkům nebyl přijat ani do pekla. Ďábel mu prý na cestu dal žhavý uhlík, který si Jack vložil do vydlabané řepy. Od té doby měl bloudit světem s lucernou v ruce.

Ano, čtete správně – původně nešlo o dýni, ale o řepu nebo tuřín. Právě ty se v Irsku a Skotsku používaly jako lucerny. Když přistěhovalci přenesli své zvyky do Ameriky, začali využívat dýně, kterých tam bylo dost. Byly větší a také se mnohem snadněji vydlabávaly.

A tak se z dýně postupně stal jeden z nejvýraznějších symbolů Halloweenu. Dnes ji najdeme před domy, na zahradách, v obchodech i na podzimních slavnostech. Někde se spokojí s jednoduchým obličejem, jinde vznikají skutečná umělecká díla.

Ani dětské obcházení domů není úplně nový nápad. V některých částech Británie a Irska existovaly už dávno zvyky, při kterých lidé v období kolem svátku Všech svatých a Dušiček chodili po domácnostech a dostávali jídlo nebo drobné dárky. Někde se modlili za zemřelé, jinde děti a mladí lidé předváděli písničky či básničky.

Dnešní americké trick-or-treating se ale rozvinulo až později. Ve Spojených státech se koledování v podobě, kterou známe dnes, rozšířilo především v polovině 20. stol.

Děti se převléknou za duchy, čarodějnice, kostlivce nebo oblíbené filmové postavy a obcházejí sousedy, kteří jim dávají sladkosti. V překladu znamená Trick or treat? něco jako „Koledu, nebo něco provedu“.

V Americe se z toho stala součást sousedského života. Rodiny připravují sladkosti, zdobí domy a děti vyrážejí do ulic. Právě tahle podoba Halloweenu se postupně dostala i k nám, přestože v Česku nejde o tradiční lidový svátek.

Zatímco Halloween bývá plný masek, oranžových dýní a veselí, začátek listopadu u nás tradičně patří vzpomínání. Na Památku zesnulých, které běžně říkáme Dušičky, připadá 2. listopadu návštěva hřbitovů, zapalování svíček a zdobení hrobů květinami.

Památku všech věrných zemřelých zavedl kolem r. 998 opat Odilo z francouzského kláštera Cluny. Zpočátku se slavila v klášterním prostředí a postupně se rozšířila do dalších částí křesťanské Evropy.

S Dušičkami se pojily také lidové zvyky, které dnes už většinou neznáme. Lidé například pekli zvláštní pečivo, kterému se říkalo kosti svatých, dušičky nebo všesvaté rohlíky. Rozdávalo se chudým, pocestným a žebrákům. V některých oblastech chodili koledníci od domu k domu a o toto pečivo prosili.

Existovaly také pověry, podle kterých se duše zemřelých v předvečer Dušiček vracely na svět a potřebovaly pomoc či odpočinek. Lidé jim proto symbolicky připravovali světlo nebo jiné drobné úlevy.

Dnes už většina z nás tyto staré zvyky nedodržuje. Svíčka na hrobě ale zůstává silným symbolem vzpomínky.

Halloween a Dušičky tak mají něco společného: oba se dotýkají vztahu živých k mrtvým. Každý z nich k tomu ale přistupuje jinak. Jeden nabízí strašidelnou zábavu, druhý klid a vzpomínání. Podle mě se tyto dva přístupy nemusí vylučovat. Jeden den se můžeme s dětmi smát u dýní a druhý den s nimi zapálit svíčku na hřbitově.

Až budete letos s dětmi dlabat dýni, můžete jim vyprávět o lakomém Jackovi, který bloudil světem s uhlíkem v řepě. A při návštěvě hřbitova zase můžete společně zavzpomínat na ty, kteří vám v životě chybějí.

Mně se na těchto tradicích líbí právě to, že se v průběhu staletí měnily, přizpůsobovaly různým zemím a přebíraly nové podoby. Některé dnes vnímáme hlavně jako zábavu, jiné jako chvíli ticha. Všechny nám ale připomínají, že i obyčejné podzimní dny mohou mít svůj příběh.

Krásné cestovatelské zážitky vám přeje

Iva a Na skok do Evropy

PS: Hledáte, kam letos s dětmi za dýněmi, strašidly a lampiony vyrazit? Tipy na akce v Ostravě, na Opavsku a v Polsku jsem sepsala v samostatném článku Kam s dětmi za dýněmi a Halloweenem? 8 tipů na dosah ze Severní Moravy.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/