Článek
Jelikoz jsem nejstarsi dcera tak moji sourozenci usoudili ze pece pripada automaticky mne
Postarala jsem se i o manzelovu maminku tak se mohu postarat i o svoji. Bohuzel sourozenci neberou v potaz take muj osobni zivot. Mam tez svou domacnost . Bratr mi rekne at si delam co chci oni ji tam maji preci porad. Jsem v castecnem invalidnim duchode tak delam jen na 6 hodin. Jelikoz pracuji v male firmne tak mi muj zamestnavatel zatim toleruje nekolikrat v mesici propustky na doprovod nutny s mamkou k lekari. A ze jich postupne pribiva.
Nyni se ji zdravotni stav natolik zhorsil ze bude muset zazadat o prispevek na peci . Jako 80 leta seniorka chodi uz jen za pomoci chditka a musi pouzivat inkontinencni pomucky. Ani s hygienou to jiz neni snadne. Bohuzel nebydlim s maminkou ve spolecne domacnodti tak za ni dojizdim zhruba 20 kilometru nekolikrat v tydnu.Nevim jak dloho budu moci jeste chodit do zamestnani nez se jeji stav zhorsi natolik ze bude vyzadovat celodenni peci.
Bohuzel k tomu jak se zminil pisatel predemnou stat nijak nenahlizi. Vlastne se snazime ulechcit uz tak dost pretizenym pecovatelskym sluzbam.
Ale kdo potom pomuze nam?
Pece o seniora se muze protahnout i na nekolik let a jak potom se ma clovek zaclenit znovu do pracovniho procesu po vycerpavajici psychike i fyzicke zatezi.
Vzdyt ja nejsem skolena pecovatelka jen chci pro maminku aby dustojne dozila . I ona nam obetovala svuj zivot.
