Článek
Ze spolupráce místních učitelek a Eduzměny vznikl nápad zahradu víc oživit. A spolu s ní i komunitu rodičů. Myšlenku podpořila i ředitelka školky Petra Zdeňková. Prvním krokem bylo na vánočním setkání s rodiči zjistit, zda by rodiče vůbec měli chuť se do tvorby nějakého nového prvku na zahradě zapojit. Nápad „prošel“, a tak se začátkem března za zbraslavickými dětmi vydal tým Eduzměny. Děti s ním celé dopoledne zkoumaly, co by je na zahradě těšilo.
O čem sní na zahradě děti?
„Máte vaši zahradu rádi?“ začne diskutovat s kroužkem předškoláků komunitní pracovnice Kramářová. A na odpověď nemusela dlouho čekat.
„Jo!“
„Je zábavná!“
„Běháme v ní a hrajeme si tam na zombíky,“ sdílejí děti nadšeně.
„Máme tam velké houpačky.“
„Hrajeme tam na honěnou.“
„Mám rád klouzačku.“
„Přemýšlím na ní a válím se.“ Chrlí další chválu na stávající zahradu.
Plochu velkou zmiňovaných pět tisíc metrů zpestřuje několik herních prvků, porouchané brouzdaliště a desítky vzrostlých stromů a keřů. Skutečnost je ale taková, že většinu plochy tvoří krátce střižený trávník, všude je na všechny krásně vidět, vše je uklizené, upravené. A děti by sem podle všeho rády vnesly více schovek a hravosti. Když mají zavřít oči a zkusit si představit zahradu svých snů, nemají ani malí tříleťáci problém ledacos pojmenovat. „Auta!“
„Pes!“
„Bazén a trampolína!“
„Schovky a kaluže!“
„Kočka!“ srší nápady.
Když posléze svoje představy ztvárňují pastelkami nebo za pomoci stavebnic, objeví se i kytičky kolem bazénu a do něj skluzavka, netopýři, včelky a ježek nebo kopečky, „aby se z nich dala pouštět autíčka a válet sudy“. Nebo gauč, „aby se tam dalo ležet a drbat se na zádech“.
Řada dětí by na školkovou zahradu také přizvala kamarády a rodinu.
„Ráda bych si tam hrála s maminkou,“ říká copatá holčička.
„A já s babičkou,“ sní další předškolák.
Další holčička na zahradu namaluje kluka, svého kamaráda, který dřív chodil do školky, ale je už ve škole. „Bylo by strašně fajn potkávat se tu s ním i s dalšími dětmi, co už ze školky odešly, chybí mi,“ říká dívka.
Další fáze mapování probíhá už přímo na zahradě. Děti se promíchají napříč odděleními a jednotlivé skupinky vyrazí zapichovat na pozemek, jaké činnosti by na něm kde rády viděly. Obrázek vážky značí místa, kde by se jim líbilo něco s vodou, protože vážka se ve vodě ráda ochlazuje. Mravence „píchnou“ tam, kde by rády něco stavěly, včelku na místo vysněných rozkvetlých květin, sviňku tam, kam by si občas taky rády „zalezly“, a kobylku tam, kde by se jim líbilo trénovat fyzičku. Zároveň se pokouší přemýšlet nad známým prostorem v nových souvislostech. Když sem přijde maminka, kde se tu setkáváte? Kde tu po dešti nejdéle zůstávají louže? Zamýšlejí se. Přítomné odbornice vše zaznamenávají, rozeberou a výsledky později představí učitelkám, dětem i rodičům na další schůzce.
Co na to rodiče
Práce dětí navázala na podzimní setkání s pedagogy, z něhož vzešla myšlenka obohatit zahradu o vodní prvek. Na jarním setkání vzal projekt do hry rodiče. Ti se nejprve dozvěděli, co ze zjišťování přání dětí vyplynulo: především že by zahradu rády měly členitější. Vedení školy pak podněty dětí zvážilo a utvrdilo se v plánu vybudovat na zahradě nějaký vodní prvek. Školka totiž měla dlouhé roky funkční brouzdaliště přímo na zahradě, technologie už ale selhala a čeká se na novou investici. Aby vznikl případný vodní prvek v kontextu možností celé zahrady, představila zároveň rodičům architektka a zástupkyně Unie rodičů Jana Neumajerová i nákres zahrady, který zpracovala a do kterého navrhla i desítky dalších možných prvků, jimiž by mohla být, jednou, krok za krokem, zahrada zpestřena. Objeví se ve Zbraslavicích i zeleninová zahrádka, altán, koutek se zabudovaným lavorem na pozorování vodních živočichů, kuchyňka? Nechme se překvapit.
Na zmiňovaném jarním setkání každopádně tým složený z učitelů, rodičů a dětí vymýšlel, jakou konkrétní podobu vodní prvek nabude, co na zahradě společně vybudují. „Společná práce na školní či školkové zahradě může změnit vztahy mezi rodiči i dětmi i k tomu místu,“ vysvětluje Neumajerová. „Když se na tvorbě něčeho podílíte, víte také lépe, jakou to má hodnotu,“ dodává.
Skupina se sešla na místě, kde má zahrada trochu sklon. „Lze tu navíc využít dešťovou vodu z nedaleké střechy jídelny. Školka má veliké plochy střech a v tuto chvíli dešťovou vodu nijak nevyužívá,“ vyjmenovává Neumajerová hlavní přednosti plácku poblíž pískoviště, na kraji pozemku, ve stínu. S inspirací mohou šesti přítomným rodičům a třem pedagogům pomoci fotky vodních prvků odjinud.
„Jaké máme zdroje?“ ptají se sami sebe rodiče. Dají dohromady spíš duté půlkmeny, nebo prkna na přepouštěcí dřevěné stoly? Nebo bude jednodušší vybetonovat stezku, která poslouží i za sucha, jako kuličkodráha? Nakonec vyhrávají přepouštěcí korýtka z fošen, která zásobí nádoba na dešťovou vodu. Spolu se zhmotňujícím se vodním prvkem se začínají hlásit i obavy.
„Když budou děti nosit vodu, budou mít ale mokré boty,“ znejistí jedna z maminek.
„V létě můžou chodit naboso,“ uklidňuje ji jeden tatínek.
Někteří se vyloženě těší. „Syna moc mrzí, že už nefunguje bazén. Aspoň něco na osvěžení by tu bylo fajn,“ myslí si další z maminek.
Při tvorbě nákresu a plánu přesného umístění korýtek je třeba zvážit celou řadu dalších otázek. Na co teď sami stačíme, máme kapacity? Nebude větší výskyt dětí u plotu vadit sousedům? Kam až se v létě rozrostou nedaleké keříky, nebudou překážet? Jak pevné je víko nedalekého kanálu? Jak to ukotvíme? Kudy vede v zemi elektrika? Nepomohla by nám s betonováním patek k nohám korýtek obec? Ze setkání přítomní odcházejí s nákresem budoucího vodního díla a se seznamem úkolů a materiálů, které se zavazují obstarat. A proč vlastně tomu všemu věnují volný čas? „Mám tu dvě děti a třetí sem půjde taky, ve volném čase rád buduju,“ směje se jeden z tatínků s tím, že doma už vybudoval „kdeco“ – různé prolézačky, jezírko. „Přijde mi to tady holé, dalo by se toho tady vybudovat hodně. Rád pomůžu,“ dodává.
„Materiálním“ výsledkem bude samotné vodní korýtko a spolu s ním další příležitost pro učení a hraní, hlavním tématem projektu je aktivizace dětí, tedy jedno z hlavních témat minigrantů, grantové výzvy Eduzměny, z níž byla MŠ Zbraslavice podpořena padesáti tisíci korun. Celá akce by však měla mít i jiný výstup než „jen“ samotný vodní prvek a proměnu zahrady v ještě příjemnější prostředí. „Při správném přístupu chápeme úpravu školní zahrady jako ideální způsob, jak zapojit děti a rodiče do života mateřské školy a dát dětem možnost aktivně se podílet na podobě prostředí, v němž tráví několik let svého života,“ říká Marek Podhorský, koordinátor minigrantů z Eduzměny.
Na poslední schůzce rodiče s dětmi vyrobili mini verzi vodního prvku z recyklovaných materiálů. Teď pracují na přípravě domluvených koryt a koncem května je společně naostro smontují. Klapne to?
Autorka: Lucie Römer
