Článek
Miminko, které opustila maminka v porodnici, je na všechno samo. Přirozeně je napojené na svou biologickou matku, kterou však nemá ve své blízkosti. Cítí se tak osamělé, ztracené a bezmocné od prvních okamžiků svého života. Po porodu ze všeho nejvíce potřebuje dítě cítit právě svou matku, které byl během prenatálního období součástí. Slyšelo její hlas, její dech a tlukot srdce. A teď tam ten důvěrně známý člověk pro něj není. Svět, do kterého se narodilo, je najednou plný nových neznámých zvuků a světel. Není tu pro něj náruč maminky, která pro něj znamená bezpečí.
Odložená miminka po porodu zůstanou zabalená v nemocniční postýlce. Mají velký strach, jsou zmatená a ve vysokém stresu. Jejich vývoj může být zpomalený, protože na takovou situaci nejsou připravená. Chybí jim fyzický kontakt, interakce, uklidnění – to nejdůležitější, co novorozenec potřebuje.
Často také absolvují různá vyšetření. Někdy se ocitají sama v porodnici pár dní, v některých případech však i několik týdnů až měsíců. Pro dospělého člověka to pocitově nepředstavuje tolik času, ale pro dítě, které není připravené na to žít bez maminky, je to opravdu velmi dlouhá doba. Odložená miminka jsou v porodnicích vystavena čekání, než pro ně systém najde vhodné řešení. Buď si je vezme do péče přechodná pěstounka nebo se již stanou součástí nové rodiny.
Tyto mnohdy dlouhé chvíle v porodnici nemají daleko od pocitů, které zažívají děti v ústavech. Není zde žádná primární pečující osoba. Sestřičky a lékaři se střídají a děťátko neví, na koho se může napojit. Přesto je péče zdravotnického personálu v této době tak moc důležitá. Jsou totiž zkrátka jediní, koho v tu chvíli mají.
- Jako jediní mohou vzít děťátko do náruče.
- Jako jediní mu mohou ukázat, že stojí za to žít.
- Jako jediní ho mohou uklidnit, když pláče.
- Jako jediní mu mohou v tu chvíli nahradit rodinu.
Děkujeme všem zdravotním sestrám, porodním asistentkám, lékařům a nemocničním stážistům za to, že tu pro odložená miminka jste a pomáháte jim uchovávat ty nejcennější vzpomínky pomocí „Života v kufříku“.
Poznejte náš příběh: https://www.nadacelavidaloca.eu/
