Článek
Kdyby někdo při silniční kontrole řekl policistovi: „Pane strážníku, já jsem nepil, to moje tělo si to uvařilo samo,“ pravděpodobně by se policista na chvíli zadíval do dálky a přemýšlel, proč nevzal práci v knihovně. Jenže v Belgii se právě takový příběh stal skutečností. A co je ještě lepší: nešlo o hospodskou poezii po třetím pivu, ale o lékařsky potvrzený auto-brewery syndrome, tedy syndrom auto-pivovaru.
Podle magazínu People, který odkazoval na zprávy Reuters, byl čtyřicetiletý Belgičan v roce 2024 zproštěn obvinění z řízení pod vlivem alkoholu. Tři lékaři u něj potvrdili vzácnou poruchu, při níž mikroorganismy v trávicím traktu fermentují sacharidy a vytvářejí ethanol. Jinými slovy: člověk sní něco s cukry nebo škroby a jeho střeva si řeknou, že by nebylo špatné otevřít malý řemeslný podnik. Výsledkem může být hladina alkoholu v krvi, i když dotyčný alkohol nepil.
Celý případ má jednu z těch ironických drobností, které by scenárista raději vyškrtl, protože vypadají moc vymyšleně: muž pracoval v pivovaru. Jeho advokátka to označila za nešťastnou náhodu. To je krásně suché vyjádření. Pracovat v pivovaru a zároveň mít tělo, které umí vyrábět alkohol, je osudový humor na úrovni vesmíru, který si koupil černý notes a zapisuje si pointy.
Soud v Bruggách přijal lékařské důkazy a muže osvobodil. Z právního hlediska je to fascinující. Z lidského hlediska ještě víc. Představte si, že jste člověk, který opravdu nepil, ale okolí vám nevěří, protože dechová zkouška má názor. V běžném životě je těžké vysvětlit i to, proč jste nepřišli včas na schůzku. Natož vysvětlit, že za vaši hladinu alkoholu může vnitřní mikrobiologický Oktoberfest.
Auto-brewery syndrome je vzácný a pravděpodobně poddiagnostikovaný. Odborné zdroje ho popisují jako stav, kdy se ve střevě přemnoží určité kvasinky nebo bakterie, které mění sacharidy na alkohol. U postižených se mohou objevit příznaky opilosti, únava, motání hlavy, poruchy koordinace nebo právní problémy, protože testy nelžou jednoduchým způsobem. Test vidí alkohol. Jen neví, že barman je uvnitř.
Vtipná stránka příběhu je zřejmá, ale zároveň je v něm i nepříjemná potupa. Muž byl už dříve trestán nebo podezírán, přestože tvrdil, že nepil. Taková situace ničí pověst rychleji než nešťastná fotka z firemního večírku. A i když je diagnóza nakonec úlevou, zní tak absurdně, že ji člověk musí dokazovat třikrát, razítkem a ideálně před komisí složenou z lékařů, právníků a někoho, kdo umí zachovat vážnou tvář.
Příběh je čtenářsky vděčný právě tím, že převrací klasickou výmluvu naruby. „Já jsem nepil“ bývá věta, kterou lidé říkají i ve chvíli, kdy jim z kapsy kouká účtenka z baru. Tady ale platila. A svět se musel na chvíli smířit s tím, že realita umí být bizarnější než nejhorší alibi.
Poučení je dvojí. Za prvé: medicína je plná věcí, které zní jako vtip, dokud je nezačnete žít. Za druhé: pokud vaše tělo někdy začne vyrábět alkohol samo, je dobré mít lékařskou zprávu, pevné nervy a velmi trpělivého právníka. Protože věta „nejsem opilý, jsem fermentovaný“ zatím bohužel není univerzálně uznávaný společenský formulář.
