Článek
Říká se, že sliby se mají plnit, zejména o Vánocích. Ale Petr Fiala se rozhodl, že sliby se nejlépe plní na tiskových konferencích, ideálně s přívětivým úsměvem a pevným pohledem do kamery. A tak nám jednoho dne oznámil, že v České republice budou platy jako v Německu. Nezazněl smích, nikdo nezvedl obočí. A to bylo zvláštní, protože právě v tu chvíli se měla spustit bouře ironického potlesku.
Cesta k německým platům: Krok 1 – Přání
Začněme tím, že Německo, naše sousední země s robustní ekonomikou a továrnami většími než celé české vesnice, nabízí průměrné platy zhruba trojnásobné oproti těm našim. Petr Fiala přesto hrdě prohlásil, že tenhle rozdíl doženeme. Ale žádný strach, neřekl kdy. A to je klíčové! Jednou se to totiž určitě stane – možná v roce 2084, možná, až budou Němci platit za rohlík zlatem.
Krok 2 – Strategie (neviditelná, ale údajně existuje)
Když se novináři ptali, jak přesně hodlá tento platový zázrak dosáhnout, odpovědí bylo mnoho, jen žádná konkrétní. „Reformy, investice, inovace,“ zaznělo. Jinými slovy: „Přečtěte si o tom v pohádkách, kapitola Jak Jeníček s Mařenkou našli německý plat za hranicemi.“
Na druhé straně, vláda nezahálí – například podporuje růst českého průmyslu tím, že čím dál víc českých talentů odchází pracovat přímo do Německa. Což je jistě geniální způsob, jak dostat české platy na německou úroveň: český dělník bude mít německý plat, akorát v Bavorsku.
Krok 3 – Kdo to zaplatí?
Další zábavná část je financování téhle platové pohádky. Není jasné, zda si Fiala představuje, že to zařídí pomocí zvýšené produktivity, dotací z EU, nebo jestli plánuje rozdat každému občanovi šicí stroj, aby mohli vyrábět něco na export. Jisté ale je, že zvyšování mezd bez navýšení produktivity a příjmů do státní kasy funguje asi stejně efektivně jako lepit pneumatiku lepicí páskou.
Krok 4 – Realita je nudná
Představa německých platů v Česku je sice fajn, ale tady je malý spoiler: nebudou. A to z jednoduchého důvodu – česká ekonomika se stále točí kolem levné pracovní síly, montoven a subdodávek. Problémem není ani tak Fialova víra v lepší zítřky, ale skutečnost, že už dnes firmy křičí, že nemají peníze ani na ty české platy, natož na německé.
A když už jsme u reality: i kdyby se zázrak stal a platy vzrostly, zkuste si představit, jak rychle vzrostou ceny bydlení, energií a vůbec všeho. Z německých platů by se tak stal jen další český sen, protože by je okamžitě sežraly „české ceny“.
Závěrem: Věříme v lepší zítřky
Petr Fiala možná věří, že platy jako v Německu jsou za rohem. A my mu to přejeme. Zatím si ale raději necháme našetřené drobné na autobus – pro jistotu, kdybychom si ty německé platy museli jet vyzvednout do Berlína osobně.
Takže, milí spoluobčané, klid. Pokud se Petr Fiala rozhodne slib splnit, přestane být premiérem a stane se svatým patronem ekonomických zázraků. Do té doby nám nezbývá než doufat, že český humor a schopnost přežít všechno (i platy bez růstu) nás nezklamou.
