Článek
Představte si místnost plnou mužů a žen v oblecích, která funguje na pravidle „kdo mluví, ten vládne“. Tito lidé se sešli, aby rozhodli o důvěře vládě. Ne, nečekejte dramatický soudní proces s kleštěmi a lupou. To by byla nuda. Tady šlo o rekordní řečnický maraton, kde každý poslanec dostal mikrofon a cítil, že ho prostě musí využít.
Sešli se ti největší mistři slova. Mluvili o tom, co vláda bude dělat, co může dělat, co neměla vůbec dělat, a dokonce o tom, co by dělala, kdyby byla jinde a jindy. Řada vystoupení byla tak dlouhá, že by se dala publikovat jako hrubý návrh novely. Opozice tvrdila, že program vlády je plný nereálných slibů a že by znamenal rozpočtový monstertruck, který přejede každou rezervu. Koalice tvrdila, že program je jasný, plánovitý a prospěšný… a že jediný skutečný problém je, že někdo zapomněl poslat pozvánku opozici.
Mezitím se poslanci přihlašovali ke slovu jako na letním táboře, kde každý chce vyprávět svůj příběh o tom, jak jednou navštívil politickou diskusi. Každý příspěvek mohl být někdy použit jako časově neomezený způsob, jak odložit hlasování. Pokud jste se nudili, stačilo si představit, že parlament je tak trochu divadlo a že výstupy poslanců jsou monology o životě, které by vydaly na vlastní talk show.
Po hodinách a hodinách rozhovorů, debat, replikačních kulometů slov a několika přerušeních kvůli interpelacím, se nakonec dostalo na hlasování. Koalice měla většinu, takže 108 hlasů pro důvěru znamenalo, že se vláda může oficiálně pustit do práce. Opozice jaksi netrpělivě počítala, kolik hodin ještě zbývá do dalšího projevu, a občané si mohli oddechnout, protože alespoň skončilo maratonské mluvení a mohl přijít normální život.
Teď ta vláda, která prošla tímto slovním triatlonem, přednese své priority občanům. A my všichni můžeme obdivovat umění řečnické gymnastiky, kterou jsme právě na vlastní oči viděli.
