Článek
„Nechceš něco z Mekáče?“
Otázka, která zní nevinně, ale dokáže v hladovém člověku probudit fantazii, jakou nemají ani hollywoodští scenáristé. Otevřel jsem tedy stránky McDonald's a spatřil ho. McCrispy Creamy BBQ Deluxe.
Print screen z oficiálního webu McDonald’s ze dne 28. 1. 2026 Zdroj: https://www.mcdonalds.cz/menu/kureci-a-ostatni/mccrispy-creamy-bbq-deluxe/
Na obrázku byl majestátní. Vysoký a šťavnatý. Řekl jsem si: „Ano. To je on. To je můj burger.“
Partnerka přijela do patnácti minut. Hranolky byly ještě teplé. To je důležité zmínit, protože to ve mně vyvolalo falešný pocit bezpečí. Usedl jsem ke stolu, pomalu otevřel krabičku a…
…nastalo ticho.
Přede mnou ležela rozpláclá placka, která vypadala, jako když děti v mateřské škole dostanou plastelínu a zadání „udělej hamburger“.
První myšlenka nebyla zlost. Bylo to znejistění.
Vzala opravdu ten burger, co jsem chtěl? Nezaměnil jsem si objednávku? Neexistuje tajná dietní verze, o které se nemluví?
Výška? Burger vypadal, jako by si na něj někdo omylem sedl. Možná dvakrát. Nebo jako by prošel krizí identity ještě předtím, než opustil kuchyň. Ale přesto… chutnal. Ne špatně. Ale jinak. Tak nějak smutně. Jako když potkáte bývalého spolužáka, který měl kdysi velké sny.
Fotografie na webu nejsou lež. Jen má každý produkt vlastní PR tým, stylistu a světelný park.
A realita? Ta si prostě žije vlastním životem. Na chvíli třeba i v krabičce.
Anketa
Článek je psán jako osobní a nevinný satirický popis konkrétní zkušenosti. Nejde o útok na značku ani o její obecné hodnocení.
