Článek
Kdo odmítl reprezentaci pod trenérem Miroslavem Koubkem – a co s nimi?
Diskuse o novém trenérovi české fotbalové reprezentace se nečekaně stočila také k postoji některých hráčů, kteří dávají najevo neochotu reprezentovat pod Miroslavem Koubkem. Právě zde je potřeba nastavit jasná pravidla.
Reprezentace není klub. Zaměstnanci si neurčují šéfa
Národní tým není prostředí, kde by si hráči mohli vybírat trenéra podle osobních sympatií. Pokud je fotbalista zdravotně v pořádku a dostane nominaci, má reprezentovat. Tečka.
Ve chvíli, kdy si hráči začnou diktovat, kdo má sedět na lavičce:
- trenér ztrácí autoritu,
- kabina se rozpadá,
- svaz vysílá signál slabosti.
Tohle není profesionální přístup a v žádném fungujícím systému nemůže dlouhodobě fungovat.
Kdo odmítne, musí nést následky
Pokud některý hráč odmítne reprezentaci kvůli trenérovi Miroslavu Koubkovi, řešení je jednoduché a spravedlivé:
- dočasně ho nenominovat,
- návrat umožnit až ve chvíli, kdy respektuje rozhodnutí svazu,
- žádné výjimky pro „hvězdy“.
Reprezentace musí stát nad egem jednotlivce.
Nechceme zahraniční trenéry. Jsou dražší a nejsou zárukou úspěchu
Volání po zahraničním trenérovi zní líbivě, ale realita je jiná:
- vyšší finanční náklady,
- neznalost českého prostředí a ligy,
- slabší vazba na mládežnický systém,
- často krátkodobý horizont bez koncepce.
Zahraniční trenér není automaticky lepší trenér. V mnoha případech jde spíš o alibi vedení, nikoli o systémové řešení.
Český trenér = česká odpovědnost
Miroslav Koubek je trenér, který:
- dlouhodobě pracuje v českém fotbale,
- zná hráče i domácí soutěž,
- má respekt v kabině i mezi kolegy,
- je ekonomicky racionální volbou.
Pokud mu FAČR dá důvěru, musí za ním stát bez výjimek.
Jasný vzkaz hráčům i veřejnosti
Reprezentace potřebuje řád, autoritu a jasná pravidla:
- trenér se nemění podle nálady kabiny,
- nominace je čest, ne vyjednávání,
- respekt je základ
