Článek
Téma, kterému se chci dnes věnovat, je homosexualita. Přesněji sňatky a péče o děti. Ve světě i u nás se tato skutečnost aktuálně řeší. A řešit se bude. Mnoho lidí vnímá homosexuály jako něco „nenormálního“. Proč? Kdo a co určuje co je a není normální?
Některé země sňatky homosexuálů již schválily. Některé ne. Dle mého názoru je to absurdní. My, heterosexuálové, si můžeme vzít, koho chceme, mít děti s kým chceme a také se donekonečna rozvádět a rozvádět. Nikdo nám nebrání. Je to bráno jako zcela normální věc. Přitom při rozvodu a po něm trpí jak děti, tak okolí partnerů. Mluví se o tom, že páry stejného pohlaví nemohou být pro děti správným vzorem. Ale co když naopak můžou? Rozvody rodičů můžou mít na děti velmi negativní účinky a přitom to bereme jako běžnou záležitost. Rutinu. Co když právě homosexuální páry budou mít na děti lepší vliv? Nebo jim budou lepším vzorem.
Homosexuálové bojují za to mít stejná práva a možnosti jako my. Nedivím se, také bych bojovala. Bojují za něco, co by mělo přece být běžné, ne? Lidé mají pocit, že to není správné a přirozené. Omyl. Je. Milují se, chtějí vychovávat děti a my jim bráníme. Proč? Protože jsou stejného pohlaví? Uf…
Tvrdíme, jak jsme pokrokoví a moderní, ale tímhle se vracíme zase zpátky a naše pokroky mizí. Tak proč jim bráníme? Co je na tom špatného? A proč jim do toho vůbec můžeme mluvit…?
