Článek
Láska je tak překrásná. Tak proč bolí?
Je skvělé mít něco, na čem nám záleží a bát se, že to ztratíme.
Bojovat o něco, co nám nenáleží a přesto risknout, předávat kus sebe.
Ale, co když ztrácíme sebe sami?
něco, co nás může obírat o svobodu, naopak brát energii?
Je to nekonečný boj s vlastními myšlenkami, strach z možných nejasností, ale zároveň něco, co nás uklidňuje v krizových situací.
Vztahy na dálku jsou tím nejlepším příkladem. Milovat někoho, jen přes barevnou obrazovku, která vysílá napodobeninu hlasů a obličejů, které milujeme.
Je to samozřejmě lepší a jednodušší způsob komunikace než před lety, kdy si mladí lidé posílali dopisy, ale ten pocit prázdnoty a stesk po někom, v kom jste nalezli zalíbení je zžíravý.
Nevím, jestli nás může ovlivnit okolí, ale nálada klesá, pocity hasnou a chtíč snahy ustupuje.
Dochází energie vyčerpávají se nápady a není už, co zachraňovat.
Možná je to jen období, kterým si musí každý projít.
Třeba je to rada od strážního anděla a nebo telepatická rada od Boha?
Nebo se snaží satan zničit mou moc milovat?
Snažit se najít řešení není jednoduché, když vám našeptává pokaždý jiný hlas.
Mám se snažit dál, zachránit to, co mi je cenné?
Mám to zdát a budovat kariéru, o které sem vždy snila?
Vědět, že nikdy nebudu první volba?
Nač budovat to, na co už není čas?
